Annie Duke – Myšlení v sázkách

Jak zlepšit své rozhodování díky pokeru

Annie Duke je profesionální hráčka pokeru, vítězka světové pokerové série z roku 2004, autorka několika pokerových knih a doktorka psychologie. Její přezdívka je Pokerová Vévodkyně. 

Co se v knize dozvíte?

• Jaké děláme chyby při rozhodování 

• Proč je život více jako poker než jako šachy 

• Proč může být nejistota prospěšná 

• Proč změnit svůj postoj ke špatným výsledkům 

• Proč jsou rozhodnutí jako sázky 

• Jak si tvoříme přesvědčení 

• Proč jsou sázky užitečné 

• Jak správně klasif ikovat výsledky 

• Jaký je rozdíl mezi souhlasným a zkoumavým myšlením 

• Jak iracionálně posuzujeme vlastní a cizí výsledky 

• Jak odpovědnost zlepšuje výsledky 

• Co je to tilt 

• Proč cestovat časem v myšlenkách 

• Co je to premortem 

Předmluva

I když je Annie Duke profesionální pokerovou hráčkou, toto není kniha o pokerové strategii nebo hráčství. Je o tom, co Vás může naučit poker o učení a o rozhodování. Praktická řešení, které se naučíte v zakouřených pokerových místnostech se mohou ukázat jako velice dobré strategie pro kohokoli, kdo se snaží zlepšit své rozhodování. Myšlení v sázkách začíná tím, že si uvědomíte, že jsou přesně dvě věci, které rozhodují o tom, jak se Váš život vyvine: kvalita našich rozhodnutí a štěstí. 

Chyby při rozhodování

Základní chybou, kterou lidé dělají, je to, že mají v životě tendenci hodnoti kvalitu svých rozhodnutí podle kvality výsledků, čemuž se v pokerovém slangu říká „resulting“ (čtěte [:rizalting:]). Měnit na základě špatných výsledků v krátkodobém horizontu svou strategii je velice nebezpečné. V krátkodobém horizontu totiž hraje mnohem větší roli štěstí.

Proč jsme ale tak špatní v rozlišování štěstí a schopností? Proč se cítíme nepohodlně kvůli tomu, že část výsledků může být mimo naši kontrolu? Proč si vytváříme spojení mezi výsledky a kvalitou rozhodnutí, která jim předchází?

Tak schválně: Které rozhodnutí bylo loni to nejlepší, které jste udělali? A které nejhorší? U drtivé většiny lidí si můžete vsadit na to, že jejich nejlepší rozhodnutí předcházelo dobrému výsledku a naopak. Žádný normální člověk si ale nemyslí, že fakt, že jsme se domů dostali autem opilí bez nehody, ukazuje na kvalitní rozhodovací schopnosti. Proto změnit na základě této šťastné náhody své chování a jezdit všude opilý by nebylo známkou ničeho jiného než absolutního sebeklamu. 

Druhou chybou, na kterou si při posuzování kvality rozhodnutí musíte dát pozor, je společník resultingu – zpětný pohled, při kterém je po bitvě každý generál. V momentě, kdy jste obeznámeni s výsledkem, jej najednou uvidíte jako nevyhnutelný. Jsou to ty chvíle, ve kterých si říkáte, že jste to měli vědět. Nebo že jste s tím měli počítat.

Tyto argumenty hledá Váš mozek proto, že nesnáší neurčitost a intuitivně nechápe koncept pravděpodobnosti a náhody. Proto se snaží vytvořit z faktů přijatelný příběh, kterým podá vysvětlení toho, co se stalo, i když tento příběh nemusí mít vůbec nic společného s realitou. Cítíme se lépe, když svět vnímáme jako místo perfektního řádu, kde náhoda nepůsobí zmatky a věci jsou perfektně předvídatelné. Vyvinuli jsme se k tomu, abychom tak svět viděli. Vytváření řádu z chaosu bylo nezbytné pro naše přežití. 

Třetí chybou je uchylování se k mentálním zkratkám. Je pravda, že je potřebujeme, protože se mozek nemůže neustále rozhodovat o každé jedné věci. Mají však svou cenu. Mnoho chyb při rozhodování vychází z tlaku, který na reflexní systém vytváří potřeba udělat rozhodnutí rychle a automaticky.

Nikdo se ráno nebudí a neříká si, že chce být omezený a odmítavý k ostatním. Co se ale stane, když jsme soustředěni na práci a přijde k nám kolega, o kterém víme, že si rád povídá? Nás mozek okamžitě začne používat řeč těla a odpovědi, kterými se chce tohoto kolegy zbavit, aniž by byl neslušný. Nepřemýšlíme nad tím nijak dlouho. Prostě to děláme.

Co když měl ale tento kolega užitečnou informaci, o kterou se chtěl podělit? Odbyli jsme ho, protože jsme předurčeni k tomu odmítat cokoliv, co je v rozporu s tím, co už víme. Výzvou nicméně není změnit způsob, jakým se náš mozek chová. To je nemožné. Cílem je přijít na to, jak pracovat v rámci limitů, které náš mozek má. Být si vědomi našeho iracionálního chování a chtít změnu není dostatečné, stejně jako není dostatečné se dívat. Dosáhnout toho, aby naše reflexivní mysl konala ve jménu záměrů našeho vědomí.

Ukazuje se, že poker je skvělé místo, kde najít praktické strategie k tomu, abychom naši realizaci lépe sladili s našimi cíli. Porozumění tomu, jak pokeroví hráči přemýšlejí nám může pomoci s rozhodovacími výzvami, které trápí naše pracoviště, finanční životy nebo vztahy. 

Pokeroví hráči nepotřebují znát veškeré vědecké poznatky k tomu, aby porozuměli tomu, jak obtížné je sladit tyto dva systémy. Musejí udělat několik rozhodnutí se značnými finančními důsledky ve velice krátkém časovém horizontu, což dělá z pokerového stolu unikátní laboratoř pro studium rozhodovacích technik.

Každé kolo pokeru obsahuje alespoň jedno rozhodnutí a některé jich vyžadují až dvacet. Těchto kol proběhne během hodiny asi třicet a pokerová etiketa brání hráčům ve zpomalování hry, které by bylo využito k dlouhému přemítání a přemýšlení nad tím, co udělat dále, a to i v případě, ve kterém jde o horentní sumy. Každé kolo a každé rozhodnutí má okamžité finanční důsledky.

V turnajích nebo high-stakes hrách Vás může každé rozhodnutí stát více než průměrný třípokojový byt a tato rozhodnutí musejí být učiněna rychleji, než s jakou rychlostí si vybíráte jídla v restauraci. I ve hrách o nižší sázky je většina peněz, které má hráč na stole, v sázce při každém rozhodnutí.

Navíc, jakmile hra skončí, musejí se pokeroví hráči poučit z obrovského množství rozhodnutí a výsledků, oddělit štěstí od schopností, signál od šumu a bránit se resultingu. To je jediný způsob, jak se zlepšit, obzvlášť pokud se ty samé situace pod tlakem opakují v mnoha formách. Pokeroví hráči, kteří ustojí test času, mají mnoho různých schopností, nicméně jednu sdílejí všichni. Tou je schopnost správně se rozhodovat tváří v tvář těmto limitacím.