Charles Duhigg – Síla návyku
Co se v knize dozvíte? Autor Charles Duhigg Vám objasní, co to jsou návyky, proč jsou pro nás důležité, a jak ovlivňují Váš život.
Charles Duhigg je bývalý reporter New York Times, který v roce 2013 vyhrál Pulitzerovu cenu za sérii článků týkající se obchodních praktik technologických gigantů jako například firmy Apple. Je také autorem dvou knih, které se týkají návyků, z nichž souhrn z jedné držíte v rukou. Je také vyhledávaným řečníkem právě na téma návyků a produktivity.
Na následujících stránkách se dozvíte:
Co je to návyk
Jak návyk vzniká
Proč návyk vzniká
Jestli se dá návyku zbavit
Jak se dá návyk změnit
Co je to klíčový návyk
Jak návyky ovlivňují organizace nebo hnutí • Proč se vlastně bavíme o návycích?
“Celý náš život vlastně není nic jiného než soubor návyků.” To napsal William James už v roce 1892. Většina z voleb, které denně děláme, se může zdát jako důkladně promyšlená, ale není. Většina z nich jsou návyky, které mají v součtu ohromný dopad na naše zdraví, porduktivitu, finanční zajištění a spokojenost. Jedna studie dokonce uvádí, že až 40% veškerého chování návykům určitým způsobem podléhá.
Co je to návyk?
Návykem jsou myšleny činnosti, které jsme jednou vědomě udělali, ale jejich pravidelným opakováním jsme nad nimi přestali přemýšlet a prostě pokračovali v jejich vykonávání. Porozuměním tomu, jak tato automatizace vzniká, můžeme vytvářet nové návyky, nebo se zbavovat těch starých. Neexistuje nic, co byste nebyli schopni dokázat, pokud si své návyky zvolíte správně.
Proč návyky vznikají?
Náš mozek se neustále snaží šetřit energií, což se ale nemusí vždy vyplatit, protože může přehlédnout něco důležitého, jako například predátora schovaného ve křoví nebo auto blížící se k přechodu pro chodce. Bez návyků by se zase náš mozek vypnul pod návalem drobností běžného života.
Lidé, kteří mají poškozená bazální ganglia, což je část mozku, která je za vytváření návyků zodpovědná, jsou často postižení a neschopni samostatného života. Návyk je proto jakýmsi kompromisem, kterým mozek automatizuje činnost ve chvíli, kdy je přesvědčen o tom, že si automatizaci může dovolit.
Jak návyk vzniká?
Návyky vznikají na základě sekvencí činností, které se poté automatizují. Toto se nazývá “kouskování”. První si například dáte zubní pastu na kartáček, teprve poté si kartáček vložíte do úst. Naše bazální ganglia vyvinula systém, který určuje, jestli nechat nastoupit zautomatizovanou smyčku v podobě návyku, nebo ne. Tento proces je třístupňová smyčka. První mozek zachytí podnět, který v mozku spustí automatické chování, a také vybere, který návyk použít. Pak nastupuje samotné vykonání návyku – rutina a zakončení je v podobě odměny, která mozku pomáhá zjistit, které smyčky je dobré si do budoucna zapamatovat. Vědci zjistili, že podnětem pro to, aby mozek vyvolal návyk, může být prakticky cokoliv. Vizuální podnět, část dne, emoce, společnost určitých lidí. Odměny pak mohou být jak fyzické: jídlo, drink, sex, tak emocionální: pocit hrdosti, štěstí, úlevy. Když si začnete vytvářet návyk, odměna Vás motivuje k tomu, abyste příště činnost znovu vykonali. Během času se ale smyčka podnět-rutina-odměna čím dál více automatizuje a podnět s odměnou se čím dál více propojují. To by ale samo o sobě nestačilo k tomu, aby návyk fungoval úplně bez problémů.
Když vědci zkoumali, co se v mozku děje, zjistili, že když člověk, který měl v sobě vytvořený návyk, uviděl podnět pro jeho vykonání, mozek se rozsvítil úplně stejně, jako když poté člověk za vykonání návyku odměnu dostal. Tedy zautomatizované očekávání odměny ještě před vykonáním činnosti člověka motivuje k tomu, aby danou činnost vykonal. Když pak při dalším pokusu člověk viděl podnět, vykonal činnost, ale odměna byla méně uspokojující, než byl zvyklý, nebo odměnu vůbec nedostal, dostavil se pocit frustrace. Co z toho vyplývá? Že když si vytvoříte návyk, uvidíte podnět, ale není vám umožněno vykonat rutinu, nebo rutinu vykonáte, ale poté nedostanete dostatečnou odměnu, jste frustrovaní a nastupuje touha, která celou smyčku pohání. Proto je tak těžké se návyku zbavit. Pokud jste přestávali kouřit, nebo znáte někoho, kdo přestával, určitě si vzpomenete na podráždění, které s tím bylo spojené. Pokud byl totiž kuřák vystaven podnětům, které u něj evokovaly potřebu kouřit, ale nezapálil si, nenaplněná touha vedla k frustraci.
Jak silné návyky jsou?
Vědci vytvořili experiment, kdy myším při určitém podnětu dávali jídlo až do doby, kdy se jejich chování zautomatizovalo. Poté jídlo buď otrávili, takže z něj myším bylo špatně, nebo cesta k jídlu vedla přes elektrické panely. Poté, pokud se jídlo objevilo bez podnětu, myši jej přestaly žrát, protože měly strach z otravy nebo z elektrického šoku. Pokud se ale spolu s jídlem objevil i podnět, na který byly navyklé, myši si nedokázaly pomoct, vydaly se za jídlem přes elektrické panely a jídlo sežraly bez ohledu na otravu.
Jak si vytvořit návyk?
Studie ukázaly, že lidé, kteří například začali úspěšně civčit, mají větší šanci si tento návyk vytvořit a následně udržet, pokud si vyberou specifický podnět, jako například jít běhat hned po práci a jasnou odměnu, například drobnou sladkost nebo možnost se dívat na televizi bez výčitek. Pokud chcete začít se změnou jídelníčku, pak je vhodné začít si plánovat jídla dopředu a vybrat si drobnou odměnu za dodržení jídelníčku. Nebojte se očekávat odměnu. Právě ta vám vše usnadní.
Můžete se návyku zbavit?
Návyky nikdy úplně nezmizí. U dobrých návyků je to dobrá věc, protože kdyby tomu bylo jinak, museli byste se například učit řídit po každé dovolené. Bohužel ale mozek nedokáže zjistit, jestli je návyk dobrý nebo ne, takže pokud máte nebo jste měli špatný návyk, ten bude pořád vyčkávat na správné podněty a odměny. Existuje však zlaté pravidlo, které umožňuje změnu návyku. Pokud zachováte podnět i odměnu a změníte rutinu, můžete jeden návyk nahradit druhým. Například pokud se nudíte, což je pro Vás podnětem k tomu, abyste si dali něco dobrého ale nezdravého a odměnou je “zábava", nechte si po ruce kousek ovoce nebo zeleniny. Podnět i odměna zůstanou stejné, ale namísto něčeho nezdravého si dáte něco zdravého.
Takto to nicméně funguje pouze v době mimo kritické momenty. V dobách krize má většina lidí tendence vracet se ke špatným návykům. Někteří lidé s k nim ale přesto nevrátí. Jakto? Rozdílovým prvkem je víra. Nemusí to být nutně víra v Boha, ale například víra v to, že se můžete změnit, žít lépe nebo víra v to, že to dokážete. Nejlepší, co můžete udělat, je to, že si najdete skupinu lidí, která má podobný nebo stejný cíl. Komunita skrze svou podporu vytváří víru, že změna je možná a proveditelná. Nicméně i když je teorie toho, jak se návyku zbavit, poměrně jednoduchá k pochopení, rozhodně není jednoduché své návyky skutečně změnit. To, že pochopíte mechanismus vzniku a změny návyku však může vše ulehčit.
Klíčové návyky
Klíčové návyky jsou důležitější a mají větší moc než návyky jiné a ty mohou kompletně ovlivňovat to, jak lidé jedí, pracují, žijí, utrácejí a komunikují. Startují proces, který za čas transformuje úplně všechno. Využívají toho, že se skrze několik zvládnutých priorit promění na mocné páky, které, když se pohnou, začnou vytlačovat a předělávat schémata ve Vašem životě.
Pokud se zaměříte na změnu nebo vytváření klíčových návyků, musíte je první identifikovat, což může být ošemetné. Musíte vědět, kam se dívat.
V čem jsou klíčové návyky tak důležité a jak je poznáte?
Klíčové návyky mají jednu zásadní vlastnost: generují malá vítězství, skrze která poté dochází k vytváření nových struktur a vytvářejí kulturu, ve které se změna stává nakažlivou. Tím, že dosáhnete malého vítězství zvyšujete šanci na další malé vítězství. Neustálým dosahováním malých vítězství pak dokážete přesvědčit lidi kolem sebe, že větší úspěchy jsou na dosah.
Návyky také naleznete na místech, kde byste je nejspíš nečekali. Netýkají se totiž pouze lidského chování. Mají je také firmy, komunity, instituce a organizace. Vědci je našli prakticky všude, kam se v organizacích podívali,
ať už jsou si jich lídři vědomi, či nikoliv. Například když se zaměřili na kadety v prvním ročníku akademie West Point, zkoumali různé vlastnosti kadetů a jejich vliv na studijní výsledky, zjistili, že na všech vlastnostech záleželo méně než na jejich schopnosti zatnout zuby a snažit se bez ohledu na překážky, neúspěchy a dočasnou neschopnost. Jak ale tato schopnost vzniká? Vzniká z kultury, kterou si kadeti sami pro sebe vytvářejí a tato kultura vzniká přímo z klíčových návyků, které získají na West Pointu.
Síla vůle
Desítky studií dokazují, že síla vůle je nejdůležitější klíčový návyk pro individuální úspěch. Již ve škole dostávají žáci s větší silou vůle lepší známky, sledují méně televize a dělají více domácích úkolů. Vysoce sebedisciplinovaní jedinci předčili jejich více impulzivní vrstevníky na všech akademických úrovních. Sebeovládání také předpovídá akademické úspěchy lépe než IQ. Dokonce narozdíl od IQ dokáže předpovědět, kteří žáci si své známky do konce roku vylepší, a kteří ne. Nejlepším způsobem, kterým žákům pomoct zlepšit sílu vůle, je věci zautomatizovat do návyků. Občas to vypadá, že lidé s vysokou silou vůle nemusejí vynakládat mnoho úsilí na dosahování svých cílů. Je to právě proto, že zautomatizovali své chování. Síla vůle je naučitelná, byť nejde přímo o dovednost. Pokud se totiž naučíte dovednost, například vaření, pak umíte vařit každý den v týdnu. Pokud jde o sílu vůle, pak někdy děláte věci bez problémů, někdy se musíte nutit a někdy se přinutit vůbec nedokážete. Síla vůle funguje podobně jako sval, který se po nějaké době unaví. Pravidelným cvičením ji však můžete posilovat a jakmile jednou dosáhnete jejího posílení, pak pocítíte, že se vám zlepšují i ostatní části Vašeho života. Tím, že si totiž místo hamburgeru dáte salát a místo sledování televize si půjdete zaběhat, měníte to, jak přemýšlíte, naučíte se lépe regulovat své impulzy, rozptýlit se od pokušení a zaměřit se na své cíle. Proto je například důležité děti přihlásit do kroužků. Nejde o to mít z nich malou fotbalovou superstar nebo klavírního virtuoza. Když se ale děti naučí hodinu denně cvičit etudy, uběhnout určitou vzdálenost, nebo se hodinu věnovat fotbalovému míči, začnou si v sobě budovat seberegulační sílu.
Jak posílit sílu vůle?
Vědci udělali pokus na lidech, kteří se zotavují z operací kolene nebo kyčle, které jsou mimořádně náročné na rekonvalescenci. Chtěli jim pomoct nalézt v sobě vnitřní sílu ke cvičení a rehabilitaci. Pacienti dostali rozpis procedur a na konci dalších třináct stránek, každou na jeden týden, s textem: “Mé cíle pro tento týden jsou….. Napište přesně, co budete dělat.” Byť se může zdát absurdní, že prázdný papír může vytvořit rozdíl, o tři měsíce později byly rozdíly mezi pacienty, kteří si tento týdeník vedli a těmi, kteří ne, ohromné. Ti, kteří si jej vedli začali chodit dvakrát rychleji. Mnoho z těch plánů mělo něco společného: zaměřovaly se na to, jak bude pacient překonávat očekávanou bolest, na chvíli, kdy bude největší a tedy budou mít největší chuť přestat. Síla vůle se stává návykem, když si vyberete v předstihu určité chování, nebo reakci na kritickou situaci a pak, když tato situace nastane, jej dodržíte.
Sílu vůle také využíváte různě při dělání té samé činnosti. Pokud děláte činnost na základě své vlastní volby, nebo protože to někomu pomůže, vynakládáte jí mnohem méně, než když máte pocit, že nad rozhodnutím nemáte moc a jen posloucháte příkazy. Když v jedné výrobní továrně v Ohiu umožnili zaměstnancům, aby udělali drobné změny v jejich pracovním prostředí (například si navrhli vlastní uniformy, nebo si mezi sebou rozdělovali směny), ale zároveň platy a výrobní procesy zůstaly stejné, produktivita se zvýšila o dvacet procent během dvou měsíců. Lidé si brali kratší pauzy a dělali méně chyb. Tím, že lidem dáte pocit kontroly nad vlastní prací, zvýšíte jejich ochotu za ni přijmout zodpovědnost.
Návyky ve firmách
Většina ekonomů je zvyklá brát firmy jako idylická místa, kde je každý oddán společnému cíli: vydělat tolik peněz, kolik je jen možné. V reálném světě tomu tak zdaleka není. Firmy nejsou velké šťastné rodiny, kde se každý s každým snaží vycházet v dobrém. Naopak je většina pracovišť rozdělena na teritoria, kde vyšší management bojuje o moc a zásluhy, často skrytými způsoby, které mají v očích okolí vylepšit vlastní výkony a výkony rivalů zhoršit. Divize bojují o zdroje a kvůli slávě sabotují jedna druhou. Šéfové proti sobě štvou podřízené, aby nebyli sami svrženi. Firmy nejsou rodinami. Jsou bojišti občanské vállky. I přesto, že se v útrobách firem bojuje, většina z nich vypadá celkem mírumilovně, protože návyky v rámci společnosti vytvářejí příměří, která všem umožňují odložit jejich rivalitu do doby, než se udělá práce, kterou je nutno udělat. Návyky ve firmách nabízejí jednoduchý příslib: pokud budete dodržovat nastavená pravidla, schémata a procesy, rivalita nezničí firmu, příjmy se pohrnou a všichni zbohatneme.
Firemní návyky často představují drsnou firemní spravedlnost, díky které jsou většinou řešení konfliktů předvídatelné, konflikty zůstávají v předvídatelných hranicích a jsou konzistentní se zaběhnutým návykem. Udělá se obvyklé množství práce, výtky i komplimenty jsou rozděleny v obvyklém množství a nikdo se nesnaží prudce změnit směřování organizace tak, aby byl vlivem změny směru rival hozen přes palubu. Možná to sami znáte. Co řeknete novému kolegovi, který nastoupí na Vaše pracoviště? Vaše doporučení budou mít spíše praktický směr a namísto oficialit mu rovnou řeknete, kdo jaký je, s kým je dobré se znát, komu se dá věřit, na koho si dát pozor, které předpisy se dají obejít, a která sekretářka Vám toho řekne nejvíc.
Destruktivní návyky organizací
Destruktivní návyky organizací mohou být nalezeny ve stovkách odvětví a tisících firem. Skoro vždy jsou produktem nepromyšlenosti, lídrů, kteří se vyhýbají přemýšlení o kultuře a nechají ji vyvinout se bez vedení. Neexistují organize bez návyků, pouze ty, kde byly návyky navrženy tak, aby dobře sloužily a ty, kde navrženy nebyly, a tak vznikají z rivality a strachu. Když se firma dostane do krize, návyky, které v danou chvíli má, oslabí, protože té krizi nedokázaly zabránit, nebo hůře, přímo ji vyvolaly. Schopný lídr pak této situace dokáže využít a vhodně je předělat. Správné návyky tak často vyvstanou v těžkých okamžicích krize. Krize jsou natolik cenné, že je dobré pocit blížíci se katastrofy udržovat o něco déle, než jej nechat vyhasnout. Návyky se totiž nedají změnit nařízením zhora, krize ale vyvolá ve všech lidech pocit, že se něco musí nutně změnit. Teprve poté jsou lidé ochotni předělat návyky, které denně využívají.
Návyky ve vládních institucích
Mohlo by se zdát, že vládní instituce by se měly řídit především logickými procesy, správnými prioritami, to vše s důrazem na maximální efektivitu. Namísto toho se řídí bizarními institucionálními procesy, které se tváří jako návyky. Byrokraté a politici dělají rozhodnutí na základě podnětů a automatizované rutiny pak zajišťují odměnu v podobě povýšení nebo znovuzvolení. Je to návyková smyčka skrze tisíce lidí a miliardy dolarů.
Návyky a nakupování
Nákupní střediska mají mnoho triků, jak donutit zákazníka ke koupi toho, co chtějí prodat. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč je ovoce a zelenina už u vstupu, i když by bylo lepší ji dát do košíku až na závěr, aby se vám nepomačkala pod ostatním zbožím? Protože poté, co si do košíku vložíte zdravé věci, si do něj mnohem ochotněji vložíte i ty nezdravé. Máte totiž pocit, že "jste už pro sebe něco udělali.”
Dříve to bylo tak, že firmy věděly pouze to, co zákazníci chtěli, aby o nich firmy věděly. To už je ale dávno minulost. Je až neuvěřitelné, kolik informací o každém existuje a firmy je samozřejmě kupují ve velkém, protože je to jediný způsob, jak přežít. Pokud vlastníte kartu nákupního řetězce a používáte ji u většiny nákupů, řetězce dokáží z Vašeho chování vydedukovat, kde zhruba bydlíte, do jaké příjmové skupiny zapadáte, jestli máte děti, jestli jste svobodní, nebo jestli bydlíte v bytě nebo vlastníte dům. Na základě toho vám pak nákupní řetězc pošle slevové kupony na zboží, které buď pravidelně kupujete, nebo na zboží, které by se vám eventuálně mohlo hodit. Například pokud často kupujete cereálie, ale nikdy mléko, protože to nakupujete jinde, řetězec vám může poslat slevové kupony na obojí.
Vaše nákupní zvyklosti se výrazně mění většinou tehdy, procházíte-li nějakou větší životní změnou. Například se oženíte, rozvedete, narodí se vám děti, nebo se přestěhujete. Nákupní řetězce se to snaží zaregistrovat a podpořit Vás v této změně vhodnými nabídkami, protože díky tomu, že budete během této změny nakupovat u nich, vytvoří se ve Vás návyky, které zajistí, že zůstanete stálým zákazníkem. Analytici předpovídají, že již brzy bude možné, aby firmy věděly o našich preferencích více, než víte sami a na základě toho Vaše návyky předvídaly.
Sociální návyky
Sociální návyky jsou tím, co plní náměstí protestujícími, kteří se nemusejí znát, kteří demonstrují z různých důvodů, ale kteří jdou stejným směrem. Jsou důvodem, proč se některé iniciativy stanou svět měnícími hnutími a jiné zaniknou. Ať už jde o velká hnutí nebo o docházku do místní církve, jejich hnacími motory jsou právě sociální návyky. Ty postupují ve třech vlnách: Hnutí vzniká skrze kamarády, rodinu a známé, což jsou silná pouta. Roste díky komunitám, to jsou slabá pouta, která drží pohromadě sousedství a lidi, kteří se nevídají moc často. Nakonec se pak udržuje tím, že leadři hnutí v lidech vytvoří nové návyky, které jim dají pocit nové identity a pocit toho, že hnutí částečně vlastní. Obvykle pouze pokud jsou všechny tři tyto procesy naplněny, může hnutí dosáhnout kritické masy a stát sebepohánějícím.
Proč hnutí za práva černochů v USA zažehla zrovna Rosa Parks?
Rosa Parks nebyla prvním ani posledním zadrženým afroameričanem, který se provinil proti segregačnímu zákonu. Proč byla zadržena? Sedla si v autobuse dopředu, kde mohli sedět pouze bílí občané. Proč ale zrovna její zadržení způsobilo vlnu nevole, která se proměnila v první moderní hnutí za lidská práva? Měla totiž mnoho přátel z různých sociálních skupin, kteří se ale do jisté míry znali. Když byla zadržena, okamžitě jí přispěchali na pomoc. Později vymysleli, že budou bojkotovat autobusy. Mnoho lidí si myslelo, že to bude jednodenní událost, ale právě proto, že měla Rosa Parks hodně kamarádů a známých, rozšířil se díky nim v komunitě afroameričanů pocit, že musejí držet spolu. Lidé, kteří Rosu Parks sotva znali se rozhodli se zúčastnit kvůli tlaku svého okolí. Síla slabých pout udělala v podstatě nepřípustným se bojkotu nezúčastnit. Komunita afroameričanů poté čelila útokům ze strany bílých lidí zastávajících se segregace.
Martin L. King, který byl jednou z prvních obětí, ale prohlásil, že nebudou bojovat proti nespravedlnosti a nenávisti nenávistí, ale naopak láskou k bližnímu. To bylo třetím krokem, který dal lidem návod na to, jak vzdorovat útlaku- udělal návyk z toho, že nebudou vzdorovat násilím. Lidé se dokonce chodili ptát na policii, jestli nejsou hledaní kvůli nějakému porušení segregačního zákona, protože pokládali za čest být zadrženi a nebránit se nespravedlivému trestu.
Vliv sociálních návyků slabých pout
Představte si, že vám někdo zavolá a ptá se na možnost pracovat u Vás ve firmě. Pokud je to váš dobrý kamarád, pak nebudete váhat a samozřejmě jej doporučíte. Pokud je to někdo úplně neznámý, pak jej s největší pravděpodobností odmítnete. Co když je to ale někdo mezi tím? Co když sice máte společného kamaráda, ale osobně se skoro neznáte, tedy někdo z okruhu Vašich slabých pout? Výzkum na toto téma ukázal, že pokud se do práce dostanete na něčí doporučení, většinou Vás doporučí právě někdo, koho přímo nebo dobře neznáte, ale s kým sdílíte část kamarádů. Slabá pouta jsou často důležitější, protože vám dávají přístup do sociální sítí, do kterých sami přímo nepatříte. Jako slabá pouta se dají označit lidé, na které narazíte zhruba jednou za půl roku. Když sociologové zkoumali, jak se komunitami šíří názory, pomluvy nebo jak začínají politická hnutí, objevili společný rys: naše slabá pouta jsou stejně ovlivňující, ne-li dokonce více, než naše silná pouta. Síla slabých pout vysvětluje, jak hnutí rostou.
Přesvědčit tisíce lidí, aby šli za společným cílem, obzvlášť když ta cesta zahrnuje těžkosti – vězení, represe, chůzi namísto jízdy autobusem, je těžké. Většina lidí se nezajímá o to, co se kumo děje, pokud to není jejich přítel nebo známý. Je to smysl pro povinnost, kterou na sebe uvalují sousedství a komunity. Jinými slovy jde o tlak sobě rovných. Návyky spojené s tímto tlakem se šíří skrze slabá pouta a získávají autoritu díky očekáváním skupiny. Pokud je budete ignorovat a nebudete dodržovat to, co se od Vás ve Vaší skupině očekává, riskujete své postavení ve skupině, a tím také ztrátu výhod s tím spojených, například přístup k informacím. Tlak sobě rovných je to, jak se v dospělosti dělá byznys, a jakým způsobem se sebeorganizují komunity. Lidé, kteří nemají dostatek slabých pout, jsou ochuzeni o informace se vzdálenějších částí sociálního systému a budou odsouzeni k provinčním novinkám a pohledům od jejich kamarádů. Tento nedostatek nejen, že je izoluje od nejnovějších nápadů a trendů, ale může je uvrhnout do nevýhodné pozice na trhu práce, kde může znamenat výhodu to, že se o nějaké nabídce dozvíte včas.
Návyky a gamblerství
Když vědci zkoumali, jak mozek reaguje na hrací automaty, vzali skupinu příležitostných hráčů a těžkých gamblerů a postavili je před televizi, kde měli sledovat, jak se otáčejí válce. Viděli tři možnosti: výhry, prohry a těsné prohry, kdy se symboly skoro seřadily, ale na poslední chvíli se posunuly ještě o kousek, což znamenalo to, že člověk nevyhrál. Při výhře patologičtí hráči reagovali mnohem silněji než ti příležitostní, nejpozoruhodnější byl ale fakt, že těsné prohry byly patlogickými hráči vnímány jako výhry. Jejich mozky při těsných prohrách vykazovaly takřka identickou aktivitu jako při výhrách, kdežto příležitostní hráči je vnímali jako prohry. Patologičtí hráči jsou tedy těsnými prohrami povzbuzováni k další hře, kdežto ti příležitostní nikoli.
Návod ke změně návyku
Jakmile se lidé dovědí o vědě zkoumající návyky, většina z nich chce znát tajný návod pro jejich rychlou změnu jakéhokoliv návyku. Bohužel to ale není tak jednoduché. Není to tím, že by návod neexistoval. Problémem je, že každý návyk se dá změnit trochu jiným způsobem a také to, že každá větší změna potřebuje čas, aby se zautomatizovala. Existuje však alespoň obecný postup, který si ale musíte přizpůsobit pro Vás a pro váš návyk.
Krok 1: Identifikujte návykovou smyčku
Co je podnět, co je rutina, co je odměna?
Krok 2: Experimentujte s odměnami
Zkoušejte, která odměna nejlépe nahradí tu současnou. Pokud chcete přestat jíst sladké, bude vám místo toho lépe vyhovovat ovoce, zelenina, nebo ještě něco jiného?
Krok 3: Zjistěte podnět
Zjistit podnět je většinou velice obtížné, protože nás bombardují spousty informací, kterých si často ani nejsme vědomi. Je to ale nezbytné k tomu, abychom zjistili, co pohání naše nevhodné chování. Podněty spadají do jedné z pěti kategorií: Místo, čas, emoční rozpoložení, lidé v jejichž jste společnosti, nebo událost, která chování předchází.
Krok 4: Vytvořte si plán
Jakmile už víte, co je podnětem k Vašemu chování, jak chcete své chování změnit a jaká je vhodná odměna, můžete se začít pokoušet měnit Vaše chování tím, že si vytvoříte plán, který se budete snažit co nejpřísněji dodržovat.
Závěr
Stovky návyků ovlivňují naše dny- říkají nám, jak se oblékat, mluvit k našim dětem, jak v noci usnout. Mají dopad na to, jak obědváme, jak podnikáme, pracujeme, cvičíme, nebo jestli místo toho jdeme po práci na pivo. Každý z nich má jiný podnět a nabízí jinou odměnu. Některé jsou jednoduché, některé komplexní. I přesto, bez ohledu na komlexnost návyku, je možné se každého z nich zbavit, respektive jej přepracovat k obrazu svému. I ti nejtěžší alkoholici můžou přestat pít. Společnosti v kritickém stádiu rozkladu se mohou dát dohromady. Člověk, který nedokončil střední školu, se může stát manažerem. Abyste ale návyk mohli přepracovat, musíte se vědomě rozhodnout ho změnit.
Musíte vědomě přijmout tvrdou práci, která vězí v identifikaci podnětů a odměn a najít alternativu k chování, které chcete změnit. Musíte vědět, že máte kontrolu a být odhodlaní ji použít. Ochota věřit v možnost změny je nejdůležitějším prvkem při vytváření víry ve změnu. Víra ve změnu vám umožní změnit Vaše návyky, které Vás pak ochrání před negativním chováním a vytvoří ve Vás reakce na podněty, které Vás vedou k chování, které chcete praktikovat. Naše návyky nás nevyhnutelně vedou osudem, který samy vytvářejí.
Nezapomeňte:
Návyky si mozek vytváří proto, aby šetřil energií, ale nerozezná dobré od špatných
Návyků se nelze zbavit. Lze je pouze změnit tím, že zachováte podnět a odměnu a změníte rutinu
Síla vůle má enormní vliv na to, jak úspěšní s Vašimi návyky budete. Má podobné vlastnosti jako svaly a lze ji postupně posilovat
Je zásadní najít a správně nastavit klíčové návyky. Ty se totiž stanou hybnou silou změny ve Vašem životě
Návyky fungují také ve firmách a jiných organizacích. Povinností lídra je je správně nastavit tak, aby organizace mohla fungovat efektivně