Jak vyhrát volby díky systémovému myšlení

Volby jsou zhruba za rok a některé politické strany zjevně potřebují pomoct

Začnu trochu defenzivně. O lecčems z tohoto článku můžeme diskutovat – bohužel nevím všechno. Určitě ale nelze rozporovat, že krajské i senátní volby skončily pro současné vládní strany debaklem. Obzvlášť v kontextu toho, že má vláda pohodlnou většinu 108 (respektive 104) hlasů a nedočkali jsme se prakticky ničeho proaktivního, byť některé reakce (válka na Ukrajině, povodně) byly na svém místě.

Současné vládní strany dostaly Világos, Babiš si došel pro drtivé vítězství, výrazně uspěl i v senátních volbách, které v minulosti "neuměl”, a pokud se něco nezmění, příští rok ve volbách do Poslanecké sněmovny nám nepomůže ani trilion chvilek pro demokracii.

A v tomto článku se podíváme na to, co by měly strany a v neposlední řadě i jejich voliči dělat pro to, aby to nebyl úplný debakl.

Systémové myšlení

Systémovému myšlení jsem věnoval několik článků, a pokud jste je nečetli a nevíte, co to systémové myšlení je, můžete začít zde.

Ve zkratce jde o to, že v systému spolu všechno nějakým způsobem souvisí, a i když jsme přesvědčeni, že svět má fungovat podle našich ideálů a na jejich základě navržených řešení, většinou je tomu jinak.

Například nepomáhá válčit s drogami, ale pomáhá rozšířit osvětu, odbornou pomoc a zvýšit životní jistotu lidí, aby skrze drogy nepotřebovali utíkat z nesnesitelné reality. Ta se sice kvůli drogám stane postupně ještě nesnesitelnější, ale v krátkodobém horizontu se člověku uleví.

Systémy mají určité vlastnosti. Panuje v nich zpoždění, takže všechno, co se udělá teď, se projeví až za nějakou dobu. Když vytáhnete špunt z plné vany teď, vana se vypustí až za pár minut.

A většina systémů má vysokou míru stability. Systémy dokážou unést obrovské množství zátěže, ale mají svůj bod zlomu, kdy po přidání ještě nepatrné zátěže dojde k jejich kolapsu.

Příkladem, kdy bylo perfektně uplatněno systémové myšlení v rámci postavené infrastruktury, jsou povodně – a jsem rád, že politici odborníky poslouchali. Vědělo se v předstihu, že naprší HODNĚ vody. Že se ta voda nevsákne, ale vleje se do řek. A že postupně přiteče po proudu spolu s ostatními řekami, takže města položená dále po proudech řek budou mít co dělat. Na základě toho vodohospodáři regulovali přehrady – například vltavskou kaskádu tak, aby pouštěla maximum možného, ale ne absolutní maximum, protože jinak by vznikly problémy za Mělníkem, kde se do Vltavy vlévá Labe, které také přinášelo další velké množství vody.