MeMo#21 – Antifragilita

Nejde o to vydržet nepohodlí, ale růst díky němu

Pokud chcete celý článek, klikněte na nadpis 👆, abyste si jej přečetli na webu. Různé emailové klienty jej mohou zkrátit.

Realita je nepředvídatelná. O tom píšu poměrně často (1, 2, 3). Existuje nicméně způsob, kterým se s tímto velmi nepříjemným faktem v rámci možností vypořádat – a tím je antifragilita.

Volatilita (kolísavost)

Koncept antifragility je založen na volatilitě neboli kolísavosti. Volatilita vyjadřuje rychlost, s jakou se mění hodnoty spojené s nějakým jevem a velikost této změny. Může jít o zátěž na systém, teplotu, cenné papíry, výkon týmu, populaci živočicha nebo třeba nálady konkrétního člověka.

Zdroje volatility můžou být například:

• nejistota

• variabilita výsledků

• nedokonalé nebo neúplné informace

• chaos

• entropie

• čas

• krize

• chyba

Tři typy stresových reakcí systému

Ať už jde o živé nebo neživé systémy, volatilita v nich vyvolává stres. Ten může být psychický nebo fyzický, a ať už jde o kterýkoliv z nich, pokud má systém fungovat, musí se s ním vyrovnat. A to vede ke třem typům reakcí.

Křehkost

Křehký systém je takový, který pod vlivem stresu přestává velmi rychle fungovat nebo se přímo bortí.

Stačí malá zátěž a oblíbený hrnek je napadrť. Raci jsou křehcí ve vztahu k čistotě vody. Poměrně malé znečištění a velmi rychle mizí. A stejně tak může být křehká psychika člověka. Tato křehkost se může projevovat obecně, kdy člověk nezvládá prakticky žádný tlak a stres nebo jen v určitých ohledech, například když jinak vyrovnaný člověk neunáší prohru oblíbeného klubu.

Robustnost

Robustní systém je takový, který má vysokou míru odolnosti, navzdory vysoké zátěži se nemění a přestává fungovat až při velmi vysokém stresu.

Příklady robustních systémů jsou infrastrukturní stavby jako přehrady, mosty, estakády nebo třeba “opancéřovaní” živočichové jako želvy, kterým se stačí schovat do krunýře a drtivá většina predátorů nemá šanci vyvinout dostatečný tlak na to, aby se do něj dostala.

Antifragilita

Antifragilní systémy jsou takové, které rostou díky stresu, volatilitě, nahodilosti a nejistotě.

Antifragilní jsou například vaše svaly nebo kosti. Díky zátěži postupně roste míra, kterou zvládnou.

Antifragilní je i obor letectví, ve kterém je každý problém okamžitě reportován a následně řešen na systémové úrovni, aby se zabránilo nehodě. Neexistuje situace, kdy by u potenciálně vážného problému zaměstnanci pokrčili rameny a řekli, že se s ním nedá nic dělat. Vždy se hledá způsob, jak na základě problému (tedy stresu) systém dále vylepšit.

Na antifragilitě je také založena evoluce a nemusí jít jen o živé organismy. Evolucí procházejí organizace, myšlenky i nástroje.

Díky stresům prostředí, například když se objeví nový predátor nebo nová technologie, se ukáže, kdo je dokáže nejlépe zvládnout, a komu se tak se v novém prostředí bude dařit lépe. A čím větší výkyvy, tím větší tlak na přizpůsobení vznikne.

Skvěle se to dá ukázat na odolnosti bakterií na antibiotika. Když jsou bakterie umístěny do lázně s komorami, které obsahují čím dál vyšší množství antibiotik, během 11 dní jsou schopny se přizpůsobit dávce 1000x silnější, než která by je první den zabila.

Výkyvy mají nicméně své hranice. Kdybychom bakterie umístili rovnou do roztoku, který má 100x vyšší dávku, než která je potřebná k jejich zabití, tak z nich nepřežije žádná.

Křehké a robustní systémy jsou statické, protože mají nízkou nebo vysokou robustnost, která se v čase nemění. Antifragilní systém je dynamický. Pokud nepřekročíte hraniční zátěž, jeho robustnost se časem zvyšuje.

Proč čistá robustnost nestačí

Z praktického hlediska by se mohlo zdát, že stačí vytvořit systém s vysokou robustností, a díky tomu jej bude možné využívat prakticky donekonečna.

Jenže robustnost je statická a čas je nemilosrdný. Nakonec se vždy najde dost velká zátěž na to, aby zničila kterýkoliv robustní systém, a to se může stát skrze dva druhy jevů.

Známé neznámé jevy

Existují jevy, o kterých víme, že se dějí, jen nevíme, kdy se stanou a v jaké míře. A v takovém případě platí, že i extrémně malá pravděpodobnost se, když jí dáte dostatek času, stane jistotou.

Bohužel drtivá většina neživých systémů nemůže být antifragilní, protože nemá schopnost se na základě stresu zlepšovat. Například infrastrukturní stavby. Postavíme je s určitými vlastnostmi a ty se dále nezvyšují. Naopak se můžou vinou zanedbané údržby zhoršovat.

V takovém případě je na místě se ptát, jak moc robustní je uděláme. Referenčním bodem bývá nejhorší událost, která se na tom daném místě stala. Prostě tu stavbu uděláme tak robustní, aby tuto událost, kdyby se stala znovu, bez problémů ustála.

Problém s tímto přemýšlením je nicméně následující.

Představme si tři zemětřesení X, Y a Z, které se postupně odehrají v tomto pořadí. X je nejhorší dosud zaznamenané zemětřesení na daném území.

Proto se na tom území lidé dohodnou, že budou stavět domy, které budou natolik robustní, aby mu odolaly a ještě budou mít určitou rezervu.

Jenže po čase přijde zemětřesení Y, které z pozice nejničivějšího zemětřesení sesadí zemětřesení X a které je tak ničivé, že mu neodolají ani domy postavené tak, aby odolaly zemětřesení X.

No a běžný způsob jak reagovat na tuto novou nejničivější událost, je úplně stejný jako po zemětřesení X. Vezmeme zemětřesení Y jako referenční bod, přidáme rezervu, uděláme budovy ještě robustnější a jsme v suchu.

Jenže my nevidíme do budoucnosti a nevíme, co přesně přijde a kdy. Ale zároveň víme, že pokud existuje alespoň malá pravděpodobnost zemětřesení Z, které překoná zemětřesení Y včetně bezpečnostní rezervy, nakonec takové zemětřesení přijde. A co pak?

Vzpomeňme si na Fukushimu. Ta byla navržena, aby odolala zemětřesení 7,9 Richterovy škály, nicméně zemětřesení, které ji v roce 2011 zasáhlo mělo 9,1 stupňů, tedy bylo přibližně 12x silnější než to, které bylo předpokládáno jako nejhorší možné. Připravovat se na to nejhorší, co se stalo v minulosti, tedy znamená prakticky jisté selhání v budoucnosti.

Jak tedy bojovat s takovými událostmi?

Nejde o to jen udělat robustnost budov větší, ale jde o to zvýšit počet možností, jak zemětřesení odolat. Dnes se využívají pružné materiály, dělají se “plovoucí” základy budov, pod střechu výškových budov se umisťují kyvadla.

V případě povodní nejde dělat jen větší záplavové zábrany a bezpečnostní vany, ale je potřeba přemýšlet nad celou krajinou a nad možnostmi, díky kterým dokáže pojmout více vody.

Zkrátka jde o to zcela změnit přístup k rizikům, navrhnout systém tak, aby si ve velké míře dokázal pomoct sám a na nás zbyly jen “zbytkové” dopady toho, na co už systém nestačí.

Neznámé neznámé neboli Černé labutě

Jenže kromě známých neznámých, kdy neznáme sílu a čas událostí, i když tak nějak můžeme tušit, že přijdou, navíc ještě existují neznámé neznáme, neboli černé labutě. Nepředvídatelné jevy s globálním dopadem, které úplně mění pravidla hry. Například knihtisk je typickým příkladem.

Představte si, že máte vyhlášenou školu písařů, jejichž počet a kvalitu nikdo není schopen překonat. Jste velmi robustní. Jenže se objeví nějaký Johannes Gutenberg s knihtiskem. A zatímco jeden písař vyprodukoval přibližně 3-4 stránky textu denně, Gutenbergův knihtisk jich kolem roku 1600 vyprodukoval 240 za hodinu. Tedy to, co vyprodukují vámi vyškolení písaři za rok, on vyprodukuje za týden.

Problém u neznámých neznámých je, že dopředu nemůžeme vědět, jak dobře si náš život vůči neznámým neznámým povede, protože nikdo neví, co přesně ty neznámé neznámé budou.

Existuje nicméně alespoň malá cena útěchy. Možná je pár jednotlivců, kteří mají přístup k černé labuti dříve než ostatní, viz zmíněný Gutenberg, ale jak můžeme vidět nevedlo to u něj k založení nějakého monopolu na vydávání knih. Takže ve chvíli, kdy se objeví černá labuť, je většina lidí myšlenkově na stejné startovní čáře a klíčovým se stává přijetí černé labutě a reakce na ni.

Zbytek musíte vyřešit za pochodu.

Jak zvýšit antifragilitu systému

Budujte rezervy

Když se nic neděje, rezervy se zdají jako neefektivně vynaložené zdroje.

• Máme železnou zásobu peněz na běžném účtě kvůli nenadálému výdaji namísto toho, abychom je investovali.

• Firmy mají více zaměstnanců, než by bylo ideálně potřeba, protože se občas objeví problém, který je potřeba řešit a vyžaduje pozornost části lidí, kteří pak nemůžou dělat svou práci a lidé bývají nemocní. Jenže nadbytek zaměstnanců znamená vyšší náklady.

• Dokonce i lidské tělo má více orgánů, než je potřeba. Máme dvě ledviny, dvě plíce a taky kapacity, ke kterým máme přístup jen v případě nejvyššího ohrožení.

Jenže i když rezervy vypadají jako plýtvání, jsou naprosto nezbytné k tomu, abychom byli antifragilní. Pokud nás rozhodí každá nenadálá situace, nedosáhneme ničeho.

Pokud jsme závislí na tom, že věci půjdou přesně podle plánu, jsme křehcí, protože i když jsou plány důležité, mají tendenci tak úplně nevycházet. A naopak čím křehčí jsme, tím více potřebujeme, aby šly věci podle plánu.

Proto bychom neměli mít například svůj systém produktivity naplánovaný do naprosté, 100% dokonalosti, ale měli bychom v něm mít prázdná místa, která budou schopná pohltit nenadálé události.

A pokud vám zrovna všechno vychází a vytvořené rezervy nepotřebujete?Uvařte si kafe a na chvilku si odpočiňte.

Jít s kůží na trh

N. Taleb, který pojem antifragilita zavedl, říká, že jednou z největších příčin křehkosti současné společnosti je to, že o ní rozhodují lidé, kteří “nemají kůži ve hře”. To se dá přirovnat k českému rčení “jít s kůží na trh”, které sice používáme v trošku jiné souvislosti, ale v zásadě znamená to samé.

Říkáme, že člověk jde s kůží na trh, když se slovy Theodora Roosevelta stává mužem v aréně. Když chce něčeho dosáhnout, je nucen jít před “publikum” a uvědomuje si, že pocítí následky svého jednání. Když to vyjde, může dosáhnout bohatství, slávy, uznání a jiných výhod, když to nevyjde může zkrachovat, zažít zesměšňování nebo jiné negativní věci.

A souslovím “mít kůži ve hře” Taleb vyjadřuje, že člověk v rozhodovací pozici pocítí důsledky svých rozhodnutí. Když člověk rozhoduje o věci, jejíž důsledky na něj nebudou mít v případě neúspěchu negativní vliv, pak nejenže je to nespravedlivé. V konečném důsledku navíc může profitovat ze svého špatného rozhodnutí, protože to jej neovlivní a on na něj ještě může reagovat tak, aby z něj profitoval.

Přijměte fakt, že se rizika nejde zbavit

Ať už jde o cestu do práce, potravní řetězec v přírodě nebo konkurenci mezi firmami, riziko nelze stlačit na nulu.

• Někdy není vysoké – například pokud jste ředitel Coca Coly, tak jste v pohodě.

• Někdy je skryté – zaměstnanci jsou vystaveni riziku vlastně dost podobně jako jejich zaměstnavatel, akorát jej nevidí, protože se nepohybují přímo na trhu.

• Někdy je nepředstavitelné – všechno tak nějak fungovalo, a pak se objevil covid a na pár měsíců zastavil svět.

• Občas se můžeme nechat ukolébat “historickými důkazy”. Věci jdou dlouhodobě dobře, takže co by se mohlo pokazit? N. Taleb to přirovnává ke krocanovi před dnem díkuvzdání. Každý den dostává svou porci, říká si, že je to skvělé, že je k němu osud tak přívětivý – až do chvíle, kdy přijde den, kdy skončí na pekáči.

Riziko je nicméně emocionálně náročné a pro antifragilní život je proto nezbytné zvládání svých emocí. Emoční náročnost je teoretická a praktická. Teoretická spočívá v tom, že můžeme žít v neustálém strachu, že přijdeme o to, co jsme vybudovali, praktická zase v tom, že se můžeme naprosto zhroutit, pokud nás zasáhne nepravděpodobná, ale velmi vážná negativní událost. Nejde nicméně o to emoce potlačit. To není moc dobrá strategie, jak se s nimi vypořádat. Namísto toho jde o to naučit se s nimi pracovat tak, abychom je měli co nejvíce pod kontrolou.

Diverzifikace a decentralizace

Diverzifikace a decentralizace mají společný základ. Jde o vyhnutí se jednomu centru, protože jedno centrum znamená jedno rozložení pravděpodobnosti.

Diverzifikace je rozložení zdrojů a investic do několika kategorií, které spolu přímo nesouvisejí. Díky ní můžete přežít stres způsobující pokles jedné kategorie, protože jiných kategorií se příliš nedotkne nebo jim dokonce prospěje.

Decentralizace je způsob, jak rozdělit moc do více center, které budou schopny zajistit provoz v případě selhání jednoho z nich. Například Bitcoin běží na tisících těžebních stanicích a každá z nich je sama o sobě schopna zajistit provoz. Podobně zná recept na Coca Colu jen pár lidí, kteří spolu nesmějí cestovat.

Testujte systémy

Testovat znamená řízeně uvést systém pod stres, díky čemuž se odhalí chyby, udělají nápravná opatření a celý systém se tím stane robustnějším. Antifragilita jak z učebnice.

Všechny kritické systémy se v pravidelných intervalech testují, respektive by měly, což zajišťuje funkčnost všech složek. Pravidelnost maximalizuje pravděpodobnost, že se na chybu v systému přijde dříve, než se naplní malá pravděpodobnost kritického problému.

Například v průmyslových budovách se testují požární hlásiče. Pravděpodobnost, že v tom jednom konkrétním roce začne v budově hořet, je výrazně menší než 1 %. Pravděpodobnost, že kontrola odhalí nefunkční hlásič, je skoro 100 %.

Otestovat můžete i sami sebe.

• Jak byste zvládli výpadek příjmu? Zkuste si založit účet v jiné bance a na ten si pár měsíců převádějte celou výplatu tak, abyste museli sáhnout do své železné zásoby. Stres z nenadálé situace nejspíš nenasimulujete dokonale, ale vidět, jak vám klesá zásoba peněz (byť se vám na novém účtu peníze hromadí), je zajímavá zkušenost.

• Jak byste zvládli vážné zranění někoho ve svém okolí? Přihlaste se na kurz první pomoci, například ty, které pořádá Červený kříž. Vidět umělou krev stříkající z rány je opravdu velmi intenzivní. A to i když víte, že je to simulace. A taky už nikdy nezapomenete zkontrolovat, jestli v místnosti, kde na podlaze leží nehybně lidi, není plynové topení/karma.

• Jak byste zvládli smyk? Můžete se zkusit přihlásit na školu smyku a vyzkoušet si to v bezpečném, kontrolovaném prostředí.

Premortem

Premortem je sepsání toho, co všechno se může v konkrétní situaci pokazit a vyřešení tohoto problému v předstihu.

Například pořádáte mistrovství České republiky. Může se stát, že nepůjde elektřina. V takovém případě můžete být připraveni na odložení celé akce včetně komunikačních kanálů nebo můžete mít v záloze agregát.

Může vypadnout výsledkový systém, takže můžete mít připravené papírové tabulky a nástěnku, které jej po nezbytně nutnou dobu zastoupí.

Může dojít k vážnému zranění, takže budete muset vypnout přímý přenos a mít na místě mít zajištěného proškoleného zdravotníka.

Zvratitelná rozhodnutí

Existují rozhodnutí, od kterých se dá jednoduše odstoupit. Například si danou věc vyzkoušíte v obchodě, a pokud se vám nebude líbit, prostě si ji nekoupíte. Nebo si ji koupíte přes internet a do 14 dní ji můžete vrátit.

Jenže také existují rozhodnutí, od kterých se dá odstoupit velmi složitě (koupě domu) nebo vůbec (zplození dítěte).

Život se nedá žít bez těch druhých, ale tam, kde je to na místě, bychom se měli snažit využívat především těch prvních.

Přijměte své chyby a poučte se z nich

To, že uděláte chybu, je nevyhnutelné. Ale pokud ji budete odmítat, obviňovat ostatní a nic si z ní nevezmete, to je skoro až neodpustitelné.

Samozřejmě, že nikdo nikdy nejásá nad tím, že nějakou udělal. Ale pokud chyba není fatální, v konečném důsledku můžeme najít alespoň kousek vděčnosti za to, že jsme získali novou informaci.

Závěr

Antifragilita je skvělý koncept, protože nás učí myslet na stres a především na to, jak z něj profitovat.

Pokud chceme žít svobodný život, je to nezbytné. Nemůžeme totiž žít svobodný a zároveň naprosto bezpečný život. Pokud bychom totiž chtěli naprosté bezpečí, museli bychom přijmout naprostou předvídatelnost. To by znamenalo vzdát se všech věcí kromě těch, které by nám byly nařízeny – jenže to už pak není svoboda.

Pokud si chcete rozšířit povědomí o antifragilitě ještě více, rozhodně doporučuju knihy od N. N. Taleba Antifragilita a Černá labuť, na kterých je tento článek primárně založen. Nebo spíš možná jejich obsáhlejší souhrny, kterých je plný internet, protože Taleb je grafoman a jeho knihy jsou ještě k tomu protkány různými invektivami, které nejsou pro téma úplně nezbytné.

Pokud jste dočetli až sem, díky za pozornost.
A pokud jste se něco dozvěděli, budu rád, když tento článek pošlete do světa a podělíte se o něj se svými přáteli a sledujícími.

---

Čtvrteční článek se týkal srovnání průzkumů a generalizací. Je to téma prakticky k nekonečné diskuzi, protože dochází k nepochopení klíčových rozdílů mezi nimi.

7 Smart poznámek