MeMo#23: 20 životních paradoxů

Paradoxy jsou výborným důvodem, proč se zamyslet nad svým životem.

Život je neustálá přetahovaná mezi různými možnostmi a postoji a paradoxy představují situace plné pnutí, které jdou proti očekáváním a měly by vést minimálně k zamyšlení. Můžou vás navést na úplně jiné přemýšlení a jiný pohled na svět.

1. Paradox odporu

Každý den čelíme překážkám. Někdy větším, někdy menším, ale vždy nějakým. Je normální k nim cítit odpor, nicméně jejich přijetím odpor zmizí a my je konečně můžeme začít řešit.

Odpor je neustále rostoucí osina v zadku.

2. Paradox selhání

Čím více se připravujete na selhání, tím menší pravděpodobnost je, že selžete. Představa selhání vás může paralyzovat nebo motivovat k tomu, abyste byli ještě lepší a maximálně jste se snažili mu předejít.

3. Paradox pomoci

Čím méně potřebujete pomoc, tím raději vám ji lidé poskytnou. Každý rád pomůže tomu, kdo si pomohl sám a následně se chce podílet na jeho úspěchu. Málokdo chce pomáhat někomu, kdo bez pomoci nemá velkou šanci.

To není nejveselejší paradox, ale velmi často je to tak.

4. Ikarův paradox

“Úspěch plodí samolibost. Samolibost plodí neúspěch. Jen paranoidní přežijí.”
–Andy Grove

To, co vede k úspěchu, nakonec také může vést k neúspěchu. Proto je těžší mistrovský titul obhájit, než jej vyhrát poprvé. Protože zmizí ta neuvěřitelně silná touha jej vyhrát poprvé a vplíží se pocit, že už to přece zvládneme.

5. Paradox důvěry

Úspěšné vyřešení problémů s produktem nebo službou může vést k vyšší spokojenosti, než když se neobjeví vůbec žádný problém.

Pokud restaurace okamžitě vyřeší stížnost zákazníka na chybně uvařené jídlo, nejspíš ji bude zákazník chválit více, než kdyby k žádné chybě nedošlo.

Důvěra je velmi rychle budována a ztrácena v situacích plných problémů.

6. Paradox minulosti

Z historie se můžeme poučit o tom, že se z ní prakticky nedokážeme poučit.

Sice bychom mohli, protože i když se historie neopakuje, tak se rýmuje. Jenže namísto toho z ní raději selektivně vybíráme situace, které potvrzují to, co si myslíme.

7. Paradox kamarádství

I když je kamarádství symetrický vztah mezi dvěma lidmi, většina lidí má méně kamarádů, než kolik mají jejich kamarádi, ale většina si myslí opak: že mají více kamarádů než jejich kamarádi.

Je to kvůli tomu, že u lidí s větším množstvím kamarádů je větší pravděpodobnost, že budou něčím kamarádem.

8. Paradox vědomostí

Čím více toho víte, tím méně toho víte, protože si uvědomujete, kolik toho nevíte.

Pokud si představíte vědomosti jako ostrov, pobřeží jako hranici vědomostí a moře jako to, co nevím, pak čím větší ostrov, tím delší je jeho pobřeží tvořící hranici s tím, co nevím.

A čím více toho víte, tím menší máte neochvějnou víru, protože si uvědomujete další možné perspektivy, které s nějakou věcí souvisejí.

9. Paradox spokojenosti s penězi

V daném momentě je naše spokojenost závislá na množství peněz, které máme, ale v čase naše spokojenost neroste spolu s výší našeho přijmu.

Z toho vyplývá, že je spokojenost s penězi relativní.

Obecně vzato je kapacita ke spokojenosti daná biologickým uspořádáním. A pokud jde o peníze, pak máte v každé chvíli představu, kolik je optimální množství peněz, které vede k naplnění té spokojenosti po finanční stránce. Pokud toho množství nedosahujete, jste nespokojení. Na tom není nic problematického.

Problémy přicházejí až s tím, že množství peněz, které jsou potřeba k dosažení spokojenosti, v čase zpravidla roste, takže je čím dál složitější být po finanční stránce spokojený, protože je život nepředvídatelný a dostatečně vysoké příjmy nejsou v budoucnu automaticky zajištěny.

10. Paradox produktivity

Technologie umožňuje vyšší efektivitu, díky čemuž můžeme ušetřit čas. Jenže k čemu ten ušetřený čas zpravidla využíváme? K tomu, abychom ještě více pracovali, tedy abychom zvýšili svou produktivitu.

Většina lidí je neustále zaneprázdněná právě kvůli tomu, že nezvyšují svou efektivitu (stejné množství hotových věcí za kratší čas), ale skrze zvýšení efektivity zvyšují svou produktivitu (více hotových věcí za stejný čas).

Tedy stíhají více a více věcí, což vede k psychologickému pocitu zaneprázdnění, a navíc každé vypadnutí z rytmu s sebou nese více nesplněných úkolů a tím i více stresu.

11. Paradox hojnosti informací

Průměrná kvalita informace se s rostoucím množstvím informací snižuje. Ale kvalita těch nejlepších zároveň roste.

Pokud jde o průměrného uživatele, tato hojnost mu zpravidla škodí, protože to, co v danou chvíli konzumuje, nemusí být nutně to nejlepší. Může jít jen o to, co mu algoritmus předhodil kvůli vysokému zájmu ostatních uživatelů.

Pokud máte nicméně dobré filtry, a navíc si třeba ještě můžete dovolit za kvalitní obsah platit, je hojnost na vaší straně.

12. Paradox drahých věcí

Nikdo nepřikládá tak velký význam tomu, co vlastníte, jako vy.

Všechno, co vlastníme, je odrazem toho, co si myslíme o světě. Myslíme si, že chceme věc jako takovou. Ale co skutečně, je chceme i vyšší status a uznání u nějaké skupiny lidí. Všechny ty ”obrazy”, které s tou věcí máme spojené a které si představujeme, že budeme prožívat jak my, tak ostatní, kteří uvidí, že tu danou věc máme.

13. Paradox volby

Čím více možností na výběr máte, tím náročnější je vybrat si a tím větší pravděpodobnost existuje, že své volby budete litovat.

Ideálním způsobem je proto přemýšlet tvrdě nad tím, co chcete a následně si vybrat způsobem, ze kterého není jednoduchá cesta ven.

14. Paradox jednomyslnosti

Ve starém židovském právu platilo, že pokud byl podezřelý shledám vinným všemi soudci, byl osvobozen. To sice nevedlo ke 100% odsouzení všech lidí, kteří spáchali trestný čin, ale chránilo to ty, kteří jej nespáchali, ale existovala velká touha po jejich odsouzení.

Příliš mnoho souhlasu v systému implikuje systematické riziko v úsudku.

15. Paradox vzácnosti

Čím je něco dostupnější, tím méně to chceme a naopak. Vzácnost je velmi silnou příčinou touhy.

Ve skutečnosti ale užitek nemusí být nijak navázán na vzácnost. Naopak mohou být ty nejdostupnější věci také nejvíc užitečné. Vezměme si například WC, pitnou vodu, možnost se prakticky kdykoliv osprchovat a nebo najíst.

A naopak ty nejvzácnější věci mohou být zdrojem dalších a dalších starostí, kvůli kterým si je člověk neužije tak, jak by mohl. Jak říkal Karel Roden ve filmu Rocknrolla jakožto východoevropský miliardář žijící ve Velké Británii: “Člověk si užije jachtu pouze dva dny. V den kdy ji koupí a v den, kdy ji prodá.”

16. Paradox změny

Všichni chtějí měnit ostatní, ale nikdo nechce měnit sebe.

Přitom pokud chcete změnit svět kolem sebe, změňte sebe a to, co vidíte kolem, se taky promění.

17. Paradox zranitelnosti

V západní společnosti představuje sílu schopnost prosadit si svou a neudělat chybu. Ve východní je to naopak schopnost najít kompromis a přiznat chybu.

A východní přístup je mnohem konstruktivnější. Být zranitelný před ostatními, tedy schopnost uznat chybu a slabost, je způsobem, jak budovat vztahy, protože ukážete, že vám nejde o status, ale jde vám o vztah.

“Zranitelnost je měnou lidského propojení.”
– Brené Brown

18. Paradox spokojenosti

Pokaždé, když někdo říká, že je jeho životním cílem být šťastný, říkám si, jakým způsobem toho chce dosáhnout. Většinou jde o “chasing of another high”. O další a další hormonální vrchol, který nás alespoň na chvíli udrží šťastnými. Akorát, že jen na chvíli.

Pocit štěstí ve smyslu spokojenosti je vedlejším produktem života. Ne cíl, kterého lze dosáhnout přímo. A čím více se snažíte o jeho dosažení, vím více vám bude utíkat.

Je to podobné jako s bytím v přítomném okamžiku. To, že jste byli v přítomném okamžiku, si můžete uvědomit až zpětně. V momentě, kdy si začnete říkat: “Ty jo, teď jsem úplně v přítomném okamžiku.”, v něm paradoxně přestanete být.

19. Paradox entropie

Celková entropie vesmíru se neustále zvyšuje, což znamená, že obecně vzato věci tíhnou k chaosu. Bourat je jednodušší než stavět, dosáhnout rozvázané nebo zauzlované tkaničky je jednodušší než pevně zavázané a tak dále.

Je paradoxní, že většina organismů entropii lokálně snižuje, ale celková se zvyšuje. My jako lidé stavíme budovy a infrastrukturu, šijeme oblečení, vaříme jídla jejichž složky jsou každá zvlášť nepoživatelné, hrajeme hry, které mají pravidla. Vosy a včely si staví úly, bobři staví hráze.

Jenže tím lokálním snižováním entropie to celkovou zvyšujeme rychleji, než kdybychom nedělali nic. Dokonce existují teorie, že je život projevem vesmíru maximalizovat entropii.

20. Paradox schopností

Čím vyrovnanější jsou soupeři v úrovni svých schopností, tím větší roli hraje štěstí. Díky němu může dojít k vytvoření výhodnější pozice, která může rozhodnout o osudu utkání.

Máte nějaký svůj oblíbený paradox?

---

Nucený individualismus

Toxický přístup, který má jednotlivce odříznout od organizované skupiny lidí a pravidel, na jejichž vymáhání má právo.

Výjimečně MeMo+ článek otevřený všem.

---

7 Smart poznámek