Ještě nějakou dobu jsem chtěl držet Metaprostory uspané, ale situace na Twitteru spolu s blížícími se volbami mě tak nějak mobilizovala. Mám rozepsaných asi pět různých článků, ale na úvod další “sezóny” se podíváme na to, jak je chudoba drahá, což je skutečnost hořící na pozadí boje o Lítačku.
Začneme Elániovým botovým paradoxem. Elánius je velitelem městské hlídky v Ankh-Morporku z knih Terryho Pratchetta v sérii Zeměplochy. Do postavy Elánia Pratchett vložil některé své nejkousavější názory týkající se nespravedlnosti a tento paradox se právem řadí mezi ty nejslavnější.
Vezměte si například boty. On [Elanius] si vydělal třicet devět tolarů měsíčně plus příplatky. Pár skutečně dobrých kožených bot stál padesát tolarů. Ale boty za přijatelnou cenu, takové, které vydržely sezónu, někdy i dvě, i když po tom, co se ošlapaly, do nich pekelně teklo, stály deset tolarů. Právě takové boty si Elánius kupoval a nosil je, dokud vydržely. Druhou sezónu už mívaly podrážky tak slabé, že i v mlhavé noci poznal podle dláždění, na kterém místě Ankh-Morporku se právě nachází.
Věc spočívala v tom, že dobré boty vydržely roky a roky. Člověk, který si mohl dovolit dát padesát tolarů za pořádné boty, měl obutí, jež jeho nohy udrží v suchu ještě za deset let, zatímco chudák, který si mohl dovolit dát za boty jen deset tolarů, utratí za stejnou dobu sto tolarů, a přitom bude mít prakticky pořád mokré nohy!
Tohle byla “botová teorie” sociálně-ekonomické nespravedlnosti kapitána Elánia.
Tuto teorii známe spíše z druhé strany: “Nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat levné věci.”
Proč jsem se rozhodl tomuto tématu věnovat prostor v Metaprstorech? Protože na Twitteru hoří debata o tom, že jízdné stojí 10 Kč denně, a to v regionu, který má 4. nejvyšší HDP v EU.
Pan vládní propagandista nepřiznaný marketér ODS zaprvé nechápe nebo dělá, že nechápe, jak funguje průměr a stejně jako jeho spolustraníci předstírá, že když je nějaký region bohatý, chudoba v něm neexistuje, ale k tomu se dnes vyjadřovat nebudu. Chci se vyjádřit k jeho tvrzení, že Lítačka v Praze stojí 10 Kč denně.
3.650 Kč ročně ≠ 10 Kč denně
Podívejte, já jsem se svou láskou k matematice první, kdo chápe matematickou problematičnost názvu tohoto odstavce, ale dejte mi chvilku.
Můj komentář k panu Jiemu je zde:
Lítačka stojí na rok 3.650 Kč, což je v přepočtu 10 Kč na den, akorát že je vám ten přepočet k ničemu, protože nemůžete platit 10 Kč denně, ale musíte zaplatit najednou 3.650 Kč. Proto je relevantní pouze ta roční částka a přepočet na den sice teoreticky funguje, ale prakticky jen někdy.
Pokud nemáte 3.650 Kč najednou, jste odkázáni na měsíční kupóny za 550 Kč = 6600 Kč ročně (1,8x cena ročního kupónu), a pokud nemáte ani na měsíční, pak pokud si po dobu 250 dní v roce kupujete dva třicetiminutové lístky za třicet Kč, pak za rok utratíte 15.000 Kč (4,1x cena ročního kupónu). Doufám, že není sporu o tom, která varianta je nejvýhodnější.
A protože už jste seznámeni s Elániovým botovým paradoxem, jistě vás nepřekvapí, že mezi námi žijí nízkopříjmoví lidé, kteří zvládají platit 4,1x tolik, co stojí roční kupón, aniž by si mohli dovolit ten roční. Jejich příjmy jsou tak nízké a denní jízdné je zatěžuje tak, že je to pro ně v podstatě skoro nemožné.
Rozebereme si komentářové "greatest hits”:
Co bych chtěl, vždyť máme nejlevnější kupón v Evropě!!!
Největší skupina lidí argumentačně trefila akorát tak slaměného panáka. Se slovy, že máme nejlevnější kupón v Evropě, mi podsouvali, že ho chci snad dále zlevnit nebo dát MHD zadarmo všem1. I když jsem to vůbec nikde nepsal ani nenaznačoval. Já jsem poukazoval na to, že 10 Kč denně je to jen pro toho, kdo si tuto částku odemkne tím, že ty desetikoruny má najednou pohromadě.
Pokud jste schopni v průběhu roku platit v součtu čtyřnásobek, ale zároveň nedokážete dát dohromady těch 3.650 Kč najednou, máte smůlu, protože nemáte potřebný klíč k levnějšímu jízdnému, které byste potřebovali daleko více než ti, kteří si ho můžou dovolit bez problémů.
A to je nefér, protože za pouhé dvě jednorázové jízdenky denně za rok zaplatíte 4,1x tolik, co za neomezený počet denních jízd s klasickou Lítačkou a můžete narozdíl od majitelů Lítačky jet jen 2x denně.
“Kdo si nedokáže odložit 10 Kč denně?!”
Pokud jste nějak průměrně zajištění, je částka 3.650 Kč za takové služby nízká, protože si můžete dovolit odložit 10 Kč denně. Já si Lítačku koupil zrovna minulý týden, i když už v Praze čtyři měsíce nebydlím. Pořád tam ale minimálně 3x týdně jedu pracovně, a když započítám řekněme 42 týdnů, protože až tolik nejezdím v létě a o Vánocích, vyšly by mě jednorázové jízdenky na 7.500, tedy ~2x tak dráž.
Pokud jste ale na hranici chudoby, fungují pro vás peníze jinak. Jenže tomu spousta lidí nerozumí a podezírám je, že spíše nechtějí rozumět, protože by si museli přiznat, že je ten systém pro méně šťastné lidi nastavený opravdu nešťastně. A tak jsem si přečetl především plno pohoršení a řečí o finanční gramotnosti. Kdo si jako nemůže dovolit odložit 10 Kč denně?! No třeba ten, kdo momentálně platí za jízdenky 60 Kč denně a na kompletně celé živobytí mu zbývá po zaplacení nájmu kolem 150 Kč na den a to od té částky pořád není odečtené jízdné.
Pokud nemáte problém s tím vydělat si na Lítačku a máte naopak problém pochopit, jak jsou na tom finančně lidé, kteří fungují v tomto paradoxu, představte si, že ze současných 3.650 Kč zdraží roční lítačka třeba na trojnásobek, 10.950 Kč ročně, a abyste se dostali na “10 Kč denně”, musíte si koupit kupón na 10 let za 36.500 Kč.
Dost pravděpodobně byste si takový kupón mohli koupit rovnou nebo byste si na něj pár měsíců odkládali, zatímco byste jezdili dráž, nebo byste třeba nejeli na dovolenou, abyste měli na 10 let klid. Ale skoro určitě by to ovlivnilo vaše finanční plánování a rozhodování. A jak moc by vám bylo platných těch “10 Kč denně” ve chvíli, kdybyste museli dát 36.500 Kč najednou? K ničemu. A tohle prožívají lidé, kteří mají málo peněz, akorát se u toho ještě navíc cítí existenčně ohrožení.
Pokud chcete namítnout, že nevíte, jestli by se vám takový kupón vyplatil, protože nevíte, jestli budete v Praze i za deset let, tak vám můžu opáčit, že to není vůbec dobrý argument. Tento kupón se vám vyplatí, pokud budete v Praze více než tři roky od koupě. Což by měl finančně gramotný člověk přece vědět. A zadruhé, tito lidé nevědí, jestli třeba pořád budou v Praze i za 6 nebo 10 měsíců a co se s nimi v životě bude dít. Nemají ten luxus ontologické jistoty, který většina z nás bere jako naprosto samozřejmý a daný.
“Proč si nekoupí Lítačku pro lidi v hmotné nouzi?”
Tohle byl argument, kde lidi nejvíce nechápali pojmy. Většina rozdavačů knížecích rad vůbec neví, co to znamená hmotná nouze. Že jde o oficiální status, který potvrzuje Úřad práce v závislosti na příjmech člověka.
Nebo to třeba vědí, ale nevědí, že lidé, kteří berou minimální mzdu, se automaticky neřadí mezi lidi, kteří jsou v hmotné nouzi. No a tak si logicky nemůžou zažádat o levnější kupón. Duh…
Co mě na tom štve, je ta neinformovanost, kdy si přesně tito lidé myslí, že každý chudý člověk má nárok na spoustu dávek, protože je v hmotné nouzi a stát kvůli tomu přichází a spoustu peněz. Ale tak to není, protože viz výše, ne každý, kdo je chudý, má nárok na status člověka v hmotné nouzi. Na to, abyste byli v hmotné nouzi, musíte být doslova ultra chudí.
“Proč si na ten kupón nevezmou půjčku?”
Kterému člověku s minimální mzdou půjčí banka na Lítačku? Navíc hodně z těch lidí žije úplně mimo systém kvůli exekucím. A půjčit si u nějakých predátorů? To je příliš mnoho rizika. Ti lidé potřebují platit teď a tady, akorát nižší částku. Jakékoliv spoléhání se na dlouhodobé plány nefunguje, protože se můžou dostat do problémů mnohem rychleji kvůli tomu, že nemají žádnou finanční rezervu, mají horší zdraví a jsou celkově náchylnější k jakékoli chybě, kterou si finančně nemůžou dovolit.
Navíc se pojďme netvářit, že život za minimální mzdu je nějaká pohoda. Je to neustálé počítání každé koruny, kupování levných věcí, které jsou v součtu dražší a celkově ne moc šťastný život a neustále prioritizujete to, co potřebujete nutně a bez čeho ještě můžete vydržet. Proto nelze předpokládat, že i když by za půjčku platili třeba v přepočtu 40 Kč denně, tak si dokážou 20 Kč denně odkládat pravidelně po celý rok, aby si mohli Lítačku koupit příště už bez půjčky a ještě by jim zbylo. Protože se jim prostě nahromadí do takové míry, že si konečně budou moct koupit něco, co už dlouho potřebují. A můžete si vsadit, že každý chudý člověk si potřebuje koupit alespoň jednu věc, kterou my ostatní považujeme za naprostou samozřejmost.
“Proč nevydělávají více?”
Opakující se argument, který zaměňuje individuální možnosti jednotlivce se strukturálními možnostmi systému. “Vždyť si přece člověk může dodělat školu, tím klesne poptávka po zaměstnáních, kde se vydělává málo peněz a mzdy v těchto povoláních vzrostou!”
To je ohromně naivní.
Každý samozřejmě alespoň teoreticky může zlepšit svůj život a vydělávat více. Dodělat si školu, změnit obor, přestěhovat se. Ale, a to je nejdůležitější část argumentu, nemůžou to udělat všichni, takže je argument individuální snahou velmi slabý. Proč?
Představte si, že během následujících deseti let všichni lidé s výučním listem udělají maturitu a začnou se poohlížet po lepší práci. Víte, kolik je to v ČR lidí? Při posledním sčítání lidu v roce 2021 jich bylo 2,7 milionu. I kdyby milion z nich bylo důchodců, kam se těch 1,7 milionů lidí bude hlásit? Kvalifikovanějších pracovních pozic není zdaleka tolik, aby pojmuly tolik lidí s nově nabytou maturitou. Struktura trhu práce rozhodně není připravená na takový skok v kvalifikovanosti a nedokáže tak zdaleka všem nabídnout adekvátní pracovní zařazení.
Z toho tedy vyplývá, že by se drtivá většina lidí (můj odhad je > 90 % lidí) musela vrátit na své málo vydělávající pozice, mzdy by se nijak zvlášť nezměnily, akorát by na těch pozicích byli vzdělanější lidé a někdo z nich by si třeba i přečetl toho Vergilia v originále. Ale to je tak všechno.
Plus nechávám stranou, co by takový příliv nově kvalifikované síly udělal se mzdami rozdavačů knížecích rad, kteří by naopak měli být rádi, že ne každý má schopnosti na to, aby jim na jejich pracovní pozici konkuroval.
Navrhovaná řešení
Špatné řešení
“Tak jim běž bezúročně půjčit ty!”
Já se omlouvám, ale neodkážu ten problém vyřešit systémově. Nemám desítky nebo stovky milionů, abych mohl půjčit všem. Navíc, jak jsem psal výše, půjčka není řešení. Tito lidé mají problém brát na sebe dlouhodobější závazky kvůli tomu, že se jejich život nachází v extrémně křehkém ekvilibriu a stabilita jim nutně nemusí vydržet nijak dlouho a druhým je existence diskontování, které říká, že peníze dnes mají větší hodnotu než v budoucnu. A psychologové by asi doplnili: obzvlášť, pokud jste dlouhodobě deprivovaní.
Takže i kdybych lidem koupil kupon a chtěl po nich 20 Kč denně, což by pro ně byla úspora 40 Kč za každý pracovní den a i kdyby jej poctivě spláceli se 100% úspěšností, pořád je utopické chtít po nich, aby těch 40 Kč odložili na roční Lítačku, aby už si příště nemuseli brát půjčku. Dokážete si představit, že byste roky a roky žili za cca 150 Kč denně a do této částky by spadaly veškeré náklady kromě bydlení? Jídlo, drogerie, oblečení, léky, jízdenky. Spoření tam nedávám, protože to při těchto částkách v podstatě neexistuje a na dovolenou zapomeňte úplně. No tak co kdyby to po celé té době najednou bylo 190 Kč a jízdné by je z této částky stálo jen 20 Kč?
Možná se ve vás otevírá morální propast, co si to jako ti lidi dovolují si tyto nově nabyté peníze neušetřit. Aspoň těch 10 Kč na lítačku. Vždyť my se úplně bežně odměňujeme za kde co. Dortíček a kafe za 150,- (denní rozpočet některých pracujících lidí!), protože to dneska byl náročný den v práci? Ale beze všeho. A to se chceme pohoršovat nad lidmi, kteří si dovolí neušetřit celou částku, protože mají úplně jiné potřeby ve frontě a s tím spojené výdaje?
Ano, oni sice berou méně, ale po celé té době škudlení každé koruny se přece přímo nabízí, že si dají svůj život o trochu víc do pořádku. Je to lidsky naprosto pochopitelné. A rozhodně nelze namítnout, že by tito lidé pracovali na nějaké podřadné pozici. Já chci chodit do uklizené nemocnice, kde mají doktoři čisté a dezinfikované prádlo, děkuji pěkně. Akorát, že oni ve struktuře ekonomiky a společnosti tahají za kratší provaz, což není čistě jen jejich vina, viz výše.
Správné řešení
Klíčem je umožnit lidem, kteří dlouhodobě jezdí na jednorázové jízdenky, aby si mohli kupovat jízdenky za 3.650 Kč ročně, i když tu částku nemají celou pohromadě.
Nejprve jsem vymýšlel řešení, které se mi už teď zdá jako zbytečná složitost.2
Řešení je přitom naprosto jednoduché a přímočaré. Jakmile člověk utratí během jednoho roku za jednorázové kupóny 3.650 Kč, získá nárok jezdit MHD zdarma po dobu jednoho roku od koupě prvního kuponu. To nastane cca za 61 dní od koupě prvního a člověk jezdí dalších 304 nebo 305 dní zdarma.
A pokud možno to aktivovat i retroaktivně lidem, kteří si kupóny kupují přes aplikaci a tuto podmínku budou mít v době aktivování tohoto systému splněnou.
Výhody: Tato metoda nezatěžuje lidi půjčkou, budou jezdit jako vždycky, akorát budou mít po většinu roku více peněz, protože nebudou muset platit nic.
Nevýhody: Bohužel i ty existují. K získání věrnostní slevy je potřeba jezdit dalších 61 dní za 60 Kč denně, ale pokud to zvládají roky, tak by to snad nemusel být neřešitelný problém. Obzvlášť když budou vědět, že pak budou mít Lítačku na rok.
Taky bude nejspíš potřeba mít mobil a v něm aplikaci plus tedy i bankovní účet, kartu a metodu placení online, což je problém pro lidi, kteří s technikou neumí nebo jsou v exekuci. Nebo by to třeba problém nebyl a šlo by to vymyslet “analogově”. Věřím, že někdo, kdo má s těmito systémy praxi, by to dokázal poměrně rychle vyřešit. Nakonec odbavujeme studenty, ZTP, důchodce a spousty dalších specifických skupin, tak proč ne i tyto lidi.
Závěr
Pojďme dorovnat cenu MHD lidem, kteří jej dlouhodobě využívají, ale platí kvůli své situaci zbytečně násobky toho, co by museli, na úroveň nás ostatních. Budu rád pokud článek budete sdílet a přihlásíte se k odběru. Třeba se ledy pohnou a budu s vámi moct sdílet, že jsme přispěli k pozitivní změně.
Kéž by je stejně trápila i cena parkování za 1200 Kč/rok, tedy třetinu roční částky Látačky, kde dotujeme veřejným prostorem a asfaltem nejméně efektivní způsob přepravy osob.
Složité řešení: Rok má 250 pracovních dnů. Řekněme, že někdo dělá na půl úvazek, takže pro zjednodušení 125 dní*2 cesty = 250 jednorázových jízdenek. Jakmile jich někdo za předchozích 12 měsíců nasbírá toto množství, například na aplikaci nebo skrze jinou identifikaci, odemkne se mu možnost dalších 12 měsíců za 10 Kč/den kupovat jednu vázanou celodenní jízdenku, aby se předešlo kšeftům. Nebo ještě lépe by jízdné mohlo stát třeba 20 Kč/den s tím, že za 10 Kč budou jezdit a 10 Kč se jim automaticky bude spořit na Lítačku, kterou si za rok můžou jednoduše aktivovat.