Na úvod prozradím, že se mi líbí symbolická myšlenka pomlázky, kdy mladý proutek předá životní energii. Samozřejmě mám za sebou roky chození za sousedkami a spolužačkami a vždycky to bylo fajn pondělí. A bylo to normální.
Nešlo si ale nevšimnout sílící kritiky pomlázky, kterou nahrazuje třeba anglosaské hledání vajíček a čokolád, které někde schoval zajíček. Co je špatného na tom, že vezmete proutek, pomlázku nebo tatar a “vyšupete” ženy a dívky, aby podle tradice neuvadly?
Nebylo by na tom špatného vůbec nic,…
kdyby kterýkoli účastník, který je slavit nechce, nebyl nucen k jejich slavení.
kdyby to spousta mužsko-chlapecké družiny nebrala jako příležitost
si dát nějakou tu skleničkuse totálně ožrat. Z vyprávění kamarádů a známých během let jsem zjistil, že desítky malých panáků během dopoledního tahu nejsou nějakou ojedinělou výjimkou.kdyby mužsko-chlapecká část účastníků respektovala, co která žensko-dívčí účastnice chce podstupvat a co už ne.
Tedy aby žensko-dívčí účastnice neměly po jednom dopoledni modřiny od pomlázek a totálně doštípané nohy od jalovců nebo
je třeba nesprchovaly ledovou vodou zástupy nadržených puberťáků a uslintaných strejců.
Moje máma je v tomto viděno zpětně celkem průkopnice. Vždycky nás na přelomu milénia jako děti vypravila a řekla, že klíče máme, tak ať je neztratíme, protože se jinak domů dostaneme až odpoledne. Dopoledne nikomu neotevírá, ani nezvedá domovní telefon. Nedokázal jsem dlouho pochopit proč. Vždyť jde přece o zvyk, který dělají všichni. O co jí šlo?
Když se podívám na průběh slavení a na přesilovku, které ženy a dívky každý rok čelí, tak už se jí vůbec nedivím. Ne každý koledník přijde ve vhodném stavu, ne každý se umí chovat, ne každého chcete vidět u sebe doma a jakmile otevřete jedné partičce, koledníci si to řeknou a přinejmenším budete poslouchat dalších několik hodin drnčící zvonek. Bylo tedy lepší, aby si všichni mezi sebou řekli, že se u Šmídů neotevírá a říkat jsme to měli i taťkům-sousedům, kteří se nás ptali.
“Tradiční” diskuze s tradicionalisty
Já už jsem ve věku, kdy i u svých vrstevníků vidím přístup: “Jo, to za nás se dělalo X, to byl svět ještě v pořádku.” Jak moc je neprůstřelné zaklínání se “normálností” vidíme během celé historie. Normální něco bylo až do chvíle, kdy to normální nejenže není, ale kdy je to například pobuřující, naprosto nepřijatelné, nebo nezákonné. Tím neříkám, že pomlázka něco z toho je. Jen, že argument normálností nelze brát jako bernou minci.
Pojďme se proto namísto toho zamyslet nad tím, jestli odpor k této tradici vznikl přes noc. Jestli je to nějaký majstrštyk zlého marketingového genia, který nám vzal pomlázku. Samozřejmě, že ne. Jen se teď ukazuje v plné síle postoj lidí, především, ale nejen žen, které se o tom nebojí mluvit. Úplně stejné to bylo se sexualizovaným násilím před několika lety. To není tak, že z ničeho nic vzniknul problém. Ale že se díky internetu z ničeho nic objevil ve veřejném diskurzu. A kdyby ten negativní postoj nebyl tak běžný, tak ve veřejném prostoru vůbec nerezonuje.
Schválně se zeptejte žen ve svém okolí, jaké mají s Velikonocemi zkušenosti z dětství a zjistíte, že zas tak moc ten svět v pořádku nebyl. Ano, jistě se najdou skvělí koledníci a také ženy, které mají skvělé vzpomínky, to nijak nerozporuju a jsem rád, že jsou nejen muži, ale i ženy, které to vidí pozitivně. Ale průzkumy hovoří jasně: 80 % žen pomlázku rádo nemá a 16 % z nich si z ní v minulosti odneslo šrámy a modřiny, tak by, já nevím, možná stálo za zamyšlení, proč tomu tak je?
A pokud se někdo vzteká nad kritikou Velikonoc a chce se vrátit jejich normálnímu slavení jedním konkrétním způsobem, tedy s pomlázkou v ruce, a používá k tomu argument: “Já jsem ale přece respektující a nic zlého nedělám.”, tak to snad nemůže být ironičtější. Pokud je totiž člověk skutečně respektující, tak respektuje i to, že ten svátek někdo neslaví vůbec, neslaví jej tak, jak velí tradice a hlavně si na druhém nevynucuje něco, co ten člověk odmítá.
Důležité je uvědomit si, že nikdo nikomu nebrání slavit Velikonoce tak, jak je komu milé. Pokud jste s tím všichni v pohodě, slavte je každý rok tak, jak jste je slavili doteď. Nemusíte nic měnit jen proto, že se to píše někde na internetu. V pohodě si můžete říct: “Chápu, že je nezřídka slavení tohoto svátku pro ženskou část populace utrpením, ale jsem si jistý, že mé slavení je pro všechny zúčastněné v pohodě, o čemž svědčí to, že jsem letos opět vítaný.” Není potřeba se cítí špatně jen proto, že děláte něco, co někdo jiný dělá jako debil a odmítat kvůli tomu pod rouškou nenormálnosti reálné negativní prožitky těch, kteří byli nuceni tuto tradici trpět a dostali se do bodu, kdy společnost konečně vytvořila prostředí, ve kterém to můžou odmítnout.
Jediná novinka možná je, že vás třeba někdo z vašich tradičních známých požádá, abyste nechodili, protože díky tomu, že se ten svátek řeší veřejně, v sobě našli odvahu říct, že jej slavit nechtějí. Ale to se přece nic neděje, to vůbec nemusí být o vás.
Existuje pozitivní budoucnost pomlázky?
Vydrží pomlázka v současné podobě do budoucnosti? Těžko říct. Tradic, od kterých jsme upustili nebo které se proměnily, je spousta a proměňuje se vnímání každé z nich. Dnes navíc ještě o dost rychleji, protože máme internet a sociální sítě a musíme se naučit nebrat si je osobně a případně zreflektovat své chování, které se jich dotýká.
Zastánci tradic velmi často bojují za zachování Velikonoc z pozice, že je to tradice – čímž de facto říkají, že bychom se měli snažit udržet něco dlouhotrvajícího především proto, že už to existuje dlouho. Jenže na základě toho ignorují ty, komu mají tradice sloužit – lidem. Tohle je podle mě ta nejslabší a vlastně v principu asi i nejhorší obrana. Pravidelnost a dlouhodobost je u společenských událostí důležitá, to rozhodně nepopírám. Vymýšlet každý rok vše odznova, na to nemáme dost času a měnit svět od nuly rozhodnutím od stolu nefunguje skoro nikdy tak, jak bychom si představovali. Ale neměli bychom v žádném případě zapomínat na funkčnost.
Tradice pokračují jen tehdy, když je přijmou další pokolení, a to sice můžeme ovlivnit, ale zcela pod kontrolou to nemáme. A momentální trend je jasný. Jak jsem psal na začátku, myšlenka “šmigrustu” se mi líbí, ale problém je, že lidé, kteří ji prosazují, si ji chtějí vynutit. A to je přesně ten důvod, proč pomlázka upadla v nemilost.