PDNK #4: Daně a jejich účel

Pomalu ale jistě jdeme do finále.

Když se podíváme na daně optikou této série, pak se na ně můžeme dívat jako na mechanismus, který kompenzuje štěstí, které většina lidí prostě nevidí.

Proč potřebujeme daně

Ano, máme nárok na určitou část svého příjmu, ale za nemalou část z něj může štěstí v kombinaci s financemi vybraných na daních v předchozích generacích. A právě kvůli tomu odvádíme procentuální podíl svého příjmu do veřejných rozpočtů i my.

Pošli to dál

Příklad, který to velmi hezky ukazuje, jsou v IT pracující lidé, kteří velmi často brojí proti daním, ale kteří nevidí (nebo nechtějí vidět), že kdyby byly technologie, díky kterým máme počítače a smartphony, vyvíjeny pouze na základě trhu soukromými firmami, nejspíš by dnes nepracovali tak, jak pracují a kariéru, kterou mají, by měla třeba až další generace. A jestli vůbec, protože by mohlo vzniknout několik oddělených sítí s různými standardy a protokoly.

Současný systém má totiž nejvyšší cíl, kterým je zisk. A i když je velký průnik mezi tím, co lidstvo potřebuje a co je výdělečné, ne vše co lidstvo potřebuje, je výdělečně (technologie ve fázi počátečního vývoje, nová antibiotika) a ne vše, co je výdělečné, lidstvo potřebuje (výroba pervitinu).

Můžete namítnout, že dávat peníze na něco, co se může ukázat nevýdělečné, je plýtvání penězi a stát by to neměl dělat. Jenže investice do vývoje bez momentálně jasného využití může být pro firmu potenciálně likvidační, ale pro společnost jako celek nikoliv. Ano, může jít nakonec o ztrátu, ale pokud věříme v lidskou vynalézavost a pokrok, tyto peníze se nakonec několikanásobně vrátí na ušetřených nákladech. Například dnes můžeme vše řešit na místě a elektronicky a není potřeba kvůli všemu posílat dopisy.

A tak je i naším úkolem investovat do společné budoucnosti.

Není to drahé, jen málo vyděláváš…

Díky daním je dnes také financována obrovská část infrastruktury, která následně umožňuje vyšší životní úroveň všem. I když odhlédneme od idealistického a v současné neoliberální reálpolitice neplatného přesvědčení, že každý život má hodnotu sám o sobě, pořád je neoddiskutovatelné, že investice do infrastruktury, například pitné vody nebo vzdělání, pomůže ekonomice.

Mít dostupnou pitnou vodu znamená mít zdravější populaci a zdravější populace má méně nemocí, méně zatěžuje zdravotní systém a přináší více ekonomické hodnoty. A mít vzdělanou populaci znamená, že podnikatel může najít dostatečně kvalifikovanou pracovní sílu.

Problém ale je, že seznam toho, čím člověk musí disponovat, se neustále zvyšuje a mít přístup ke klíčové infrastruktuře není to samé jako koupit si nejnovější boty AirJordan. Když navíc započítáme rostoucí cenu energií a bydlení…

Daně jsou solidární