Jak jsem se pročetl do pekla

Snad jen dočasně...

Býval jsem horká hlava. Nenechal jsem lidi ani dokončit myšlenku a reagoval jsem na ni v průběhu toho, co říkali. “Věděl” jsem, co chtějí říct a věděl jsem, že nemají pravdu, tak proč se zdržovat a čekat na to, než dokončí myšlenku.

Dneska už nejsem tak mladý na to, abych věděl všechno.

Proto se snažím o opak. Vyslechnout, pochopit a respektovat. Díky mentálním modelům a uvědomění si, že při vnímání reality prostě nikdo není objektivní je to mnohem jednodušší. A taky to pozitivně ovlivňuje mé vztahy s okolím. I když si trochu připadám jako člověk, který abstinuje poté, co měl problémy s nějakou návykovou látkou – pořád se musím hlídat, abych do toho zase nespadl.

Jenže to má taky jeden nezamýšlený efekt, který nazývám “pročíst se do pekla”. Snažím se číst velmi ze široka. Politické knihy z obou stran pravo-levého spektra, knihy o vnímání okořeněné biologií, o svobodné vůli, myšlení, pravděpodobnosti. A člověku nezbývá než dojít k tomu, že není schopný vyřešit všechny problémy. Respektive není schopný najít ani teoretické řešení problémů, které trápí společnost. A že nejspíš nemá správný názor prakticky na skoro nic.

Mou oblíbenou dvojkombinací příkladů jsou emoce a svobodná vůle.

Emoce

Emoce byly kdysi vnímány jako oddělené od racionálního myšlení. Buď jste v tu danou chvíli racionální, nebo emocionální. Nic mezi tím. A ženy jsou samozřejmě zpravidla emocionální a muži racionální.¹ Jde o klasický pohled na emoce, které máme vrozené, a jakmile dojde k jejich vyvolání nedá se s nimi moc dělat.

Další perspektivu nabídl Paul Ekman, který prezentoval 7 základních, univerzálních emocí, které jsou stejné napříč kulturami. Radost, překvapení, pohrdání, smutek, strach, znechucení a vztek. Tento pohled dlouho rezonoval veřejností, nicméně se objevuje další pohled.

Jenže Lisa Feldman Barrett ve své knize How emotions are made popisuje skeny fMRI, které ukazují, že tyto emoce v mozku nejsou prožívány identicky. A že sice máme konkrétní mozková centra, která reagují na různé podněty, nicméně jsou to lidé žijící v dané kultuře, kdo další generace učí, co tyto reakce znamenají. Učí je koncepty a kategorizace vlastních pocitů.