Objektivní argumenty proti dětské práci

Ano, musíme se o tom bavit, protože existují anarchokapitalisti 🤷🏻‍♂️...

Já vlastně vůbec nevím, proč plýtvám časem diskuzí s anarchokapitalisty, kteří žijí v představě, že můžeme žít jako jednotlivci, svobodně se budeme sdružovat a každý jednotlivec si kolem sebe může vybudovat přesně ten svět, který si představuje. Jako by snad cíle různých lidí nebyly v protikladu a někdo kvůli tomu prostě nemusel prohrát. Ale nedá mi to, takže pojďme na to.

Naivita, nebo tragická morálka ankapů?

Stejně jako se zákony porušují v současnosti, porušovaly by se i v utopickém světě ankapů. Někdo prostě prohraje i pochybnými praktikami, protože se o moc, území a zdroje povedou války gangů, případně doslova války, bude docházet k všelijak pochybnému potírání konkurence, využívání hospodářské síly, budou vznikat kartely. Představa, že si lidé vždy a ve všech ohledech budou moct vybrat to, co chtějí, je naprosto naivní. Navíc, co když aktéři budou spadat pod různé jurisdikce? Který soud je bude soudit a jak vynutíme vymáhání rozsudků? Ano, dost to připomíná soudy se státy, které se na lidská práva dívají různě a mají problém uznat rozsudky, které se jim nelíbí. Akorát by jich bylo násobně více.

Dále dochází k ignorování toho, že pokud něco mám a nemůžu to použít, pak to de facto nemám. To platí i pro svobodu, protože daný systém například může lidi velmi efektivně udržovat v chudobě skrze například Matoušův efekt, a ti tak prakticky mají možnost to změnit, protože například nemají zdroje na vlastní organizaci.

Ankapové a další pravicově smýšlející lidé se ohánějí negativní definicí svobody, tedy že pokud mi něco nezakazuje nějaká entita, pak to můžu mít a stačí se jen trošku více snažit. To je ale naprostý nesmysl, který všichni chápeme, když se zamyslíme nad tím, kdo bude pravděpodobně v dospělosti bohatší ze dvou dětí, která se narodí ve stejný den: To, které se narodilo ve vyloučené lokalitě, nebo to, které se narodilo do vyšší střední třídy v Praze?

Ano, svět není fér, ale negativní definice svobody předpokládá, že je fér, protože přece nikdo nikomu nebrání. Bohužel brání, a jsou to například i politici. A než tu nějaký ankap vykřikne: “AHA! MÁM TĚ, SÁM ŘÍKÁŠ, ŽE POLITICI JSOU PROBLÉM, TEDY STÁT!”, tak ne, protože ti politici zrovna v tomto vyznávají úplně stejné přesvědčení jako ankapové: “Každý může, stačí se snažit, nedá se nic dělat.”. Tváří se, že s přítomností nejde nic dělat, přece nebudeme dělat sociální inženýrství A UMĚLĚ MĚNIT SYSTÉM, na základě čehož pak odmítají systémové změny, aby byly třeba šance na začátku života vyrovnanější. Co na tom, že je v současnosti způsob našeho života z velké části v protikladu s tím, co tady bylo kdysi a došlo k tomu skrze… “UMĚLOU ZMĚNU SYSTÉMU”.

K těmto skutečnostem existuje slepota nebo ignorace. Slepota spočívá v absenci kolektivní¹ perspektivy, kdy jsme především společensky žijící hierarchičtí tvorové a nelze se na nás dívat čistě jako na individuality už jen proto, že se rodíme do kontextu. Nebo existuje druhá varianta – ankapové vědí, k čemu jejich vize povede a pracují na jejím vytvoření, aby nebyli kontrolováni státem a výrazně zvýšili své mocenské postavení a “vyhráli”… což, řekněmě, není úplně nejzdravější přístup k životu.

Dětská práce

No a v tomto kontextu svobody se neustále objevují fantazie o dětské práci. Přece když dítě chce pracovat a nechce chodit do školy, tak proč by nemohlo pracovat? Co když rodiče potřebují nějaké peníze navíc? Proč by nemohlo dítě pracovat?

Anarchokapitalisté samozřejmě tvrdí, že jejich argumenty jsou racionální a je pro ně těžké diskutovat s jinými lidmi, protože ti využívají ve svých argumentech dogmata a emoce. To je naprosto směšný argument, který z nich nedělá nějaké nadřazené diskutéry, jak si rádi myslí, ale nevzdělance – to je možná trochu tvrdé hodnocení, ale myslím, že je zcela na místě, protože jsem se na svět díval stejně a musel jsem přečíst kvanta knih, abych nepůsobil tak… zabedněně. Každé naše rozhodnutí je založeno na emocích.

Objektivní argument proti dětské práci

Možná namítnete, proč se o tom vůbec bavit. Přece je jasné, že by děti neměly pracovat, ale chodit do školy. Jenže někteří spoluobčané (kteří jsou spoluobčany zjevně pouze z donucení) s tím nesouhlasí a označují to za dogma, takže se o tom bavit musíme.